Dějiny a současnost

Čtenáři, kteří znají Viktora Šklov­ského jako literárního vědce a předního představitele ruského formalismu, budou možná překvapeni knihou jeho vzpomínek s názvem Sentimentální cesta. Zápisky revolučního komisaře (přeložil Petr Šimák, Dauphin, Praha 2011). Jde o zápisky pořízené s minimálním časovým odstupem od událostí a ve Šklovského podání, které odráží jeho teoretické názory, jde strhující kaleidoskop obrazů z ruské revoluce a světové i občanské války. Autorův styl je vytříbený; v jediné větě dokáže Šklovskij spojit zemitý popis s filosofickou úvahou. Své zážitky mísí se zaslechnutými historkami, portréty svých literárních přátel i s úvahami o ruské kultuře. Pozoruhodný a svým způsobem typický je i osud Šklovského coby v revoluci angažovaného intelektuála. O svém revolučním angažmá za stranu eserů napsal: V prvních letech revoluce neměl život žádný pořádek, nebo lépe: tím pořádkem byla bouře. Neexistuje žádný velký člověk, který by neprožil víru v revoluci. (…) Ale tíha světských návyků k sobě přitahovala kámen života, který revoluce mrštila horizontálně. Let se měnil v pád. Deziluze z revolučního vývoje na sebe nenechala dlouho čekat a knihu dopisoval autor v dočasném exilu. Když se jej jeho někdejší žák z autoškoly v roce 1922 zeptal, zda je ve straně – a myslel tím stranu bolševickou –, odvětil mu Šklovskij příznačně: Ne, jsem v Ústavu dějin umění. (jde)

Temní hrdinové v románech Grahama Greena nejsou žádnou výjimkou, spíše pravidlem. Stejně je tomu i v knize Nájemný vrah (přeložil a doslov napsal František Fröhlich, Plus – Albatros Media, Praha 2010), byť ji (spolu s románem Ten třetí) sám autor považoval spíše za věc zábavnou. S odstupem času i završením Greenova díla je však nejen čtenáři jasné, že román, který původně vyšel pod názvem A Gun for Sale (v Americe This Gun for Hire) a v češtině pak jako Revolver na prodej (přeložil Břetislav Hodek, vyšlo roku 1956), plně zobrazuje „svět podle Greena“ (označovaný také jako Greeneland – nezaměňovat s Grónskem) – kriticky pronikavý, přemýšlivý, nesmiřitelný až pesimistický. Hlavní hrdina detektivního příběhu Raven, nájemný vrah s vrozenou vadou – zaječím pyskem –, a temnou minulostí, která mu brání, aby věřil lidem kolem sebe, se dostane do příliš vysoké hry těch, jež tahají za nitky průmyslu a politiky. Dostane „zakázku“ od muže, jenž si říká Cholmondeley, vyplacen je však penězi pocházejícími z loupeže. Rozhodne se tuto nekalost pomstít, a rozhýbe tak soukolí, jež nezvratně změní politiku celé Británie i světa. Příběh, který Greene vydal v roce 1936, obtiskává neurotickou atmosféru období před druhou světovou válkou a maně českému čtenáři připomíná beznaděj Čapkovy Bílé nemoci. (ivc)

Spis Rosenherzová (přeložila Iva Kratochvílová, Host, Brno 2011) je na rozdíl od Greenova Nájemného vraha ryzím detektivním příběhem. Autor Jan Seghers (vlastním jménem Matthias Altenburg) se inspiroval skutečným případem ze šedesátých let 20. století – tehdy v noci z 26. na 27. ledna 1966 byla ve svém bytě ve Frankfurtu nad Mohanem zavražděna prostitutka Helga Maturová a vyšetřovací spisy k tomuto případu byly východiskem k Seghersovu románu o vraždě Rosenherzové, s nadstavbou do zákulisí obchodu s kradenými uměleckými předměty. (ivc)

V závěru loňského roku vzbudil polemické reakce prozaický debut Petra Čichoně Slezský román (Host, Brno 2011), o kterém napsala recenzentka Eva Klíčová v Respektu, že autor zcela zjevně sympatizuje s nacistickou estetikou. Na to reagoval v Lidových novinách Jiří Peňás, který hlavní problém neviděl v tom, že by se kniha mohla stát oblíbenou četbou polovzdělaneckých kádrů pravicového extremismu, nýbrž jednoduše v tom, že jde o román slabý. Jisté je, že se Petr Čichoň ­dotkl ožehavého tématu, kterou je hledání identity obyvatel Hlučínska, malého území, se kterým s uplynulé 20. století nehezky zahrálo. Hlavní hrdina, historik umění z Ludgeřovic na Hlučínsku, se ve své disertaci zabývá architekturou třetí říše. Studium jej přivede až k osobě Hanse Kammlera, jenž byl jedním z projektantů koncentračních táborů, jehož stopa však mizí na konci války. Mladý vědec se v průběhu studia seznámí s dívkou Martinou, která, jak se později ukáže, je Kammlerovou vnučkou. V poslední části se pak hlavní hrdina dostává ve svém pátrání až doMexika. Autor, který sám z Hlučínska pochází, se rozhodl románovou formou zpracovat velice zajímavé téma, které není až tolik známé. Rozhodně bych však v románu neviděl jakési souznění s nacistickou ideologií, zásadní problém spočívá opravdu spíše v tom, že Čichoň v knize rozehrál příliš rovin mnohovrstevnatého příběhu a děj se mu rozpadl do někdy lepších, jindy méně povedených epizod. Právě proto je vyznění Čichoňova příběhu poněkud mdlé. (eb)