Dějiny a současnost

Poslední loňské číslo Časopisu pro moderní cinefily Cinepur (č. 78, 11–12, 2011) bylo tematicky zaměřeno k reflexi obrazů kolektivní paměti. Tematická příloha nazvaná jednoduše Ostalgie přinesla osm textů, jejichž autoři se pokusili popsat některá filmová a televizní díla, která ostalgii nějakým způsobem reflektují, nebo ji přímo vytvářejí. Ina Marešová popisuje ve svém článku vznik ostalgie coby fenoménu v bývalé NDR. Blanka Činátlová analyzuje ostalgický seriál České televize Vyprávěj a zaměřuje se na zálibu v retroproduktech a jejich fotogeničnosti. Jaroslav Pinkas se zase pokouší poukázat na příklady českých filmů a seriálů posledních patnácti let, které mají tendenci „upravovat“ historii normalizace a legitimizovat konformní chování většiny české (a slovenské) veřejnosti v té době. Autoři Matouš Hájek a Matěj Vlček sledují přechod českých filmařů od idylického zobrazování minulosti ke kritičtějšímu pohledu na novodobou českou historii. Polská autorka Joanna Królak poukazuje na popularitu některých popkulturních produktů z doby PLR – například seriálu Kapitán Kloss – mezi polskou mládeží. Kamila Dolotina popisuje pro změnu ruskou verzi ostalgie a poukazuje na skutečnost, že se tato její specifická podoba stala v Rusku součástí státní propagandy. Závěrečné dva texty poukazují na pozoruhodnou shodu v postupech využívaných normalizační komedií a současnými snímky (Oto Horák) a porovnávají filmy o Západu realizované východoevropskými filmaři s filmy o východní Evropě natočenými západními autory (Michal Procházka). (jde)

Rozhovor s profesorem moderní historie na Aténské univerzitě Thanosem Veremisem přinesl týdeník Respekt (50/2011). Veremis studoval na univerzitách v Bostonu a Oxfordu a na několika prestižních školách sám přednášel. Jeho popis současné situace v Řecku v mnohém připomíná situa­ci u nás. Vinu za krizi nesou podle Veremise všichni Řekové, ale výrazný podíl mají průměrní či spíše podprůměrní politici, pro něž je politika příležitostí k obohacení se. Někdejší předseda rady pro vzdělání ale hovoří třeba i o poslancích ignorujících jeho odpovědi na otázky, které mu sami položili, či o děsivých ztrátách státních drah a obrovských platech jejich managementu. (jde)