Souvislosti labyrintu jsou dvojčetem knihy Tíseň tmy, kterou Michal Bauer vydal o čtyři roky dříve; vzájemně se doplňují a místy také překrývají, jejich sepětí demonstruje i totožně pojatá obálka a grafická úprava. Zatímco v první publikaci autor detailně registroval proměny recepce díla a osobnosti básníka Františka Halase od jeho smrti v roce 1949 hluboko do šedesátých let, v centru pozornosti novější publikace je neblaze proslulý referát Ladislava Štolla na konferenci o poezii v lednu 1950, vzápětí vydaný pod titulem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii, který se stal směrodatným impulzem k následnému oficiálnímu zavržení tohoto tvůrce a autoritativním vzorem halasovských interpretací, zvláště v první polovině padesátých let. Bauer se zde vydává nejprve proti proudu času, aby se pokusil v kulturněpolitických polemikách třicátých a čtyřicátých let vystopovat zárodky motivů a postojů, z nichž posléze vyrůstaly, anebo vůči nimž se vymezovaly Štollovy soudy. Větší část své práce potom věnuje sledování ohlasů a průmětů Štollových tezí, respektive vyrovnávání se s nimi, v literární kritice a kulturní politice, opět až na práh „normalizace“, kdy se Štollova brožura příznačně dočkala upravené reedice. Pro podobu práce je přitom důležité, že celý „příběh Štollova referátu“ chápe autor jako exemplární proces ustavování, diktátu a rozkladu ideologicko-estetické normy, charakteristický pro vztah politiky a kultury po nastolení komunistického režimu. A je možné souhlasit s tím, že nápadnější příklad si autor pro svou demonstraci sotva mohl zvolit.
...
Akropolis, Praha 2009, 604 s., 449 Kč