Roku 1506 vytvořil Albrecht Dürer v Benátkách svůj nejslavnější obraz, Růžencovou slavnost, dnes chloubu Národní galerie v Praze. Mnohá svědectví ukazují, že umělec v rušném městě na laguně strádal. A že zde trpěla i malba sama, ba dokonce i její pověst.
Být ve správný čas na správném místě se vyplácí a dějiny znají tisíce případů, kdy umění vystihnout příhodný okamžik obrátilo lidské osudy úplně naruby. Takto víceméně náhodou se ocitl i kreslíř, rytec a malíř z poněkud provinčního Norimberku v kosmopolitních Benátkách zrovna v okamžiku, kdy bohatí a vlivní němečtí obchodníci usazení v městě na laguně potřebovali doplnit mobiliář svého farního kostela San Bartolomeo – chyběl jim oltářní obraz. Mohli se obrátit na některého z renomovaných místních malířů; ostatně jen v málokterém evropském městě žilo a tvořilo na počátku 16. století více umělců než v Benátkách. Působili zde mezi jinými Giovanni Bellini, Cima da Conegliano, Giorgione či Vincenzo Catena. Ale němečtí obchodníci, jejichž centrem bylo Fondaco dei Tedeschi poblíž mostu Rialto, dali přednost svému krajanovi: zvolili si Albrechta Dürera (1471–1528). Ale vybrali si opravdu sami? Nebo jim byl Albrecht Dürer „vybrán“?
...