Jedno z velkých badatelských témat poslední doby představuje setkávání různých kultur a vytváření obrazu druhého. Zahraniční práce Renaty Pieperové, Andrease Kappelera, Zsuzsy Barbaricsové, Jochena Hipplera a Almuta Höferta ovlivnily celou řadu českých badatelů. Většina z nich se zajímala o to, jakou představu si vytvořili o sousedních zemích i velmi vzdálených a exotických krajích obyvatelé českého království. Jaroslava Kašparová si však naopak položila otázku, co si o zemích Koruny české mysleli obyvatelé španělské části habsburské monarchie, francouzského království či oblastí Itálie. Do jisté míry tak navázala na práci Elišky Fučíkové, která v knize Tři francouzští kavalíři v rudolfinské Praze zpřístupnila svědectví tří vzdělaných Francouzů. Jaroslava Kašparová však zvolila naprosto odlišné metodologické východisko. Svou práci založila na srovnávání údajů z velkého počtu značně různorodých pramenů. Zkoumala cestopisy, kosmografie, cestovní deníky a průvodce stejně jako jazykové slovníky, konverzační příručky, mapy a veduty.
...
Veduta, České Budějovice 201o, 336 s., 500 Kč