Reklamami tohoto typu bývala filmová periodika v první půli 20. století přímo vydlážděna a v těch, která se zaměřovala na majitele kin, nebylo žádnou výjimkou, že inzerce výrobců a distributorů zabírala klidně i suverénní většinu potištěných stran. Po dlouhá desetiletí brali filmoví historikové při listování takovými časopisy stránky tohoto typu „po dvou schodech“, jako informačně bezcenný materiál. V posledních desetiletích, zejména po nástupu tzv. nové filmové historie s jejím zájmem o mimoumělecké aspekty kinematografického oboru, se však pozice reklamy jako historického pramene od základu změnila. Ukázalo se, že jejich textovou i obrazovou analýzou lze rekonstruovat modely obchodních vztahů i strategie jednotlivých subjektů filmového průmyslu anebo že jinak zaměřenou analýzou lze stopovat proces formování filmového pojmosloví, jehož standardizace byla během na dlouhou trať s počátky zasutými v zábavní kultuře hluboko do 19. století.
...