Veduta Benátek Jacopa de’ Barbariho z roku 1500 znamenala zásadní přelom v dosavadní tradici zobrazování měst.
Bludiště ulic, náměstíček, průchodů, náhle končících uliček sevřených mezi oprýskané zdi domů... Cizinec je ztracen a hledá cestu k nějakému mostku, aby se dostal na druhou stranu kanálu. Mapu není v tom chaosu podle čeho zorientovat. Anebo: ostrov obklopený mělkou lagunou, jehož západní částí se vine široký Canal Grande. Do něho se obracejí nádherné fasády paláců a ústí sem desítky menších kanálů, po nichž je možné připlout až ke dveřím domu. A orientovat se zde podle mapy, kde se všechno promítá do bodů, čar a ploch? Proč nepoodstoupit a úhel pohledu nezmenšit! Náměstí se odliší od budov, uvidíme průčelí domů, věže se stanou věžemi a několikapatrové paláce budou opravdu převyšovat své okolí. Město jako na dlani! To jsou dva úhly pohledu na centrum Benátek – na jedinečné město, kde se člověk bude cítit opravdu dobře a uvidí vše, co za to stojí, jenom tehdy, pochopí- li jeho logiku. To platí dnes a platilo kdykoli v minulosti. A věděl to i Jacopo de’ Barbari, když chtěl vytvořit takový obraz svého města, který by jej po všech stránkách co možná nejvěrněji reprezentoval.
...