Výzva sv. Bernarda z Clairvaux k ozbrojené pouti, jak zněl jeden z dobových termínů pro kruciátu, nebyla roku 1147 zaměřena výlučně na Svatou zemi, ale proti všem pohanům, kteří měli být obráceni na víru a stát se součástí křesťanského společenství.
Geografický rádius původně jeruzalémského projektu kruciáty papeže Urbana II. se tím podstatně rozšířil. Periferní oblasti Evropy se zhruba od této doby stávají permanentním bojištěm, alespoň tedy v ideálním podání propagátorů papežského konceptu kruciáty a rytířských řádů. Zatímco snaha o udržení křesťanského panství ve Svaté zemi se stala stále tíživějším úkolem papežské diplomacie, boj s muslimy a pohany na hranicích latinského křesťanstva ve 13. století zaznamenal nejeden úspěch. K tomu jistě zásadně přispěly i změny, jež prodělala myšlenka kruciát v době pontifikátu papeže Inocence III. (1198–1216), jež umožnily účast na kruciátě co nejširšímu okruhu laických věřících.
...