Protihusitské křížové výpravy měly pomoci domácím stoupencům římské církve a krále Zikmunda Lucemburského. Katolická nobilita je nicméně sledovala s rozpaky a činnost křižáckých vojsk její tábor nakonec spíše oslabila.
I když se již krátce po smrti Jana Husa začaly v Čechách formovat mezi šlechtou dva konfesně-politické bloky, přehrada mezi nimi byla ve skutečnosti menší, než se na první pohled zdá. Věroučný rozkol nemohl zcela zpřetrhat dlouho utvářené vazby, ať již šlo o stavovskou přináležitost, příbuzenské vztahy či příslušnost k různým regionálním uskupením. V některých případech skutečně došlo k rozdělení rodů či dokonce rodin na základě věroučných postojů, jen málokdy se ale setkáváme byť jen s náznaky fanatismu. Nutno zdůraznit, že u naprosté většiny šlechticů nebyla volba konfesního tábora otázkou morální či teologické rozvahy, nýbrž racionálním krokem, jenž byl mnohdy učiněn na základě jiných než věroučných kritérií. U vyšší šlechty to mohla být věrnost panovníkovi či zapojení do širších mocenských bloků, u šlechty nižší pak nejčastěji geograficko-politické zřetele: Naprostá většina příslušníků této vrstvy kopírovala v otázkách víry postoje svých patronů z řad panstva.
...