Mladistvý svět rozhlasu řešil mezi mnoha jinými problémy standardizace vysílání také otázku posluchačské identifikace vysílající stanice. K tomuto účelu sloužila – řečeno dobovou terminologií – tzv. přestávková znamení. Ještě ve dvacátých letech nebyla v tomto ohledu řada rozhlasových stanic bůhvíjak vstřícná a vynalézavá – třeba Krakov a Lvov používal zvon, britské a rakouské stanice zpravidla tikot nebo metronom, poněkud lépe na tom byly stanice, které si za přestávkové znamení zvolily ptačí hlasy. Paříž kupříkladu reprezentoval – jak jinak – hlas kohouta, Vilno hlas kukačky, zato zpěv slavíka užívalo hned několik italských stanic souběžně – Janov, Milán, Turín, Terst, Palermo a Florencie. Československé stanice se co do vynalézavosti od zahraničních věru nelišily. Stanice Praha, Brno, Moravská Ostrava, Bratislava a Košice používaly jako přestávkové znamení komorní A (jeden tón dlouhý a pět staccatových).
...