Dějiny a současnost

Román Radky Denemarkové Peníze od Hitlera vzbudil před pár lety zaslouženou pozornost a v roce 2007 byl oceněn cenou Magnesia Litera. Příběh česko-německo-židovské dívky, která se v roce 2005 vrací do své rodné obce na Vysočině, odkud byla za války odvezena do koncentračního tábora a po válce pro změnu vyhnána jakožto Němka, uvedlo v lednu letošního roku pražské Švandovo divadlo v režii Michala Langa. Uvedení divadelní hry vyvolalo oproti knize rozporuplné reakce. Kritik Vladimír Hulec mimo jiné napsal, že hra nemá daleko k socialisticko-realistickým agitkám padesátých let. Své výhrady nesměřoval k předloze jako takové, ale především ke způsobu provedení inscenace: Postavy se chovají navenek realisticky, ale jsou to neživotné figurky, jež pouze slouží režisérově tezi. Nedomnívám se, že by hra byla opravdu tak slabá. Je to především výkon herečky Marie Málkové v titulní roli Gity Lauschmannové, která slovy Marie Reslové dělá z jinak průměrného představení událost. Skutečnou událostí je ale už samotné téma. Podobná divadelní hra, která by se takovým nečernobílým způsobem vyjadřovala k problematice vyhnání Němců z Československa, nebyla v našem prostředí dosud uvedena. Po velkou část inscenace divák soucítí s hlavní hrdinkou, která se do rodné vesnice vrací s cílem očistit jméno svého otce, který zahynul v koncentračním táboře, ale místními byl po roce 1945 označen za nacistu. Musí čelit urážkám potomků těch, kteří ji v roce 1945 málem připravili o život, a nakonec z vesnice vyhnali. Tito lidé ji pak viní ze zištnosti, neboť usiluje o vrácení neoprávněně zabraného majetku. Hra by mohla působit poněkud prvoplánově, ale jen do chvíle, kdy se Gita dozví, že její milovaný a dětskýma očima idealizovaný otec vstoupil do NSDAP ve snaze zakrýt svůj židovský původ. Zdánlivě černobílý příběh o snaze domoci se spravedlnosti a nápravy křivd tak dostává zcela jiný, nejednoznačný rozměr. Kdo je viník a kdo oběť? Někdy záleží jen na úhlu pohledu.