Česká historiografie konečně splatila dluh zapomínanému českému králi, jehož vnímala spíše jako uherského panovníka, úhlavního protivníka Jiřího z Poděbrad a bezohledného uzurpátora. Toto až démonizované pojetí, běžné od časů Františka Palackého, čeští vědci v posledních dvou dekádách (především zásluhou Josefa Macka a Josefa Války) výrazně korigovali, zásadní změnu pohledu ale přináší až Kalousova kniha, vůbec první, kterou české dějepisectví mimořádné osobnosti věnovalo. Autor se na svůj úkol dlouhou dobu zodpovědně ...
‣Více