Jednou ze základních otázek spojovaných se vznikem třetí československé republiky byla podoba nového státu. Tato problematika byla diskutována jak v domácím, tak v zahraničním odboji.
Vize nového Československa měly přitom různou podobu. Nejvíce pozornosti se věnovalo záležitostem spojeným s vývojem politického, hospodářského a sociálního systému, ale neméně diskutovaným problémem byla otázka, jak bude vypadat území budoucího státu. Základní premisou československého odboje byla obnova státu v předmnichovských hranicích, postulovaná ve všech programových dokumentech československého odboje. To ovšem neznamenalo, že by se nediskutovalo i o jiných možnostech, a to jak o eventuálních ústupcích, tak naopak o možných územních ziscích ve prospěch budoucího státu. „Ústupky“ byly na pořadu dne především v počátečním období druhé světové války. Později, s ohledem na válečné úspěchy, se spíše uvažovalo o územních ziscích. Sám Edvard Beneš tuto tendenci vyjádřil při diskuzi s československými vojáky v květnu 1941: Máme bezpodmínečně požadovat všude staré hranice? Což kdybychom mohli dosáhnout určitých korektur, nám prospěšných… Chci, aby naše republika vyšla z toho co nejlepší. Už tehdy ovšem prorokoval, že záleží na výsledku války, jemuž se budeme muset přizpůsobit.
...