Poškozená budova Průmyslového a výstavního paláce přežila v centru Hirošimy téměř jako jediná výbuch jaderné pumy v roce 1945, stala se protiválečným symbolem a proslavila svého autora po celém světě. A japonské děti dodnes zpívají písničku „Když v Hirošimě prší, to pláče Atomový dóm“.
Architekt Jan Letzel přicestoval roku 1907 do Japonska s cestovním pasem rakousko-uherské monarchie a byl pro japonské úřady dlouho rakouským státním příslušníkem. Tím lze vysvětlit, že i na pamětní desce v Hirošimě byl uveden jako Rakušan. Až tokijská básnířka a historička Fumiko Fujita usoudila podle české podoby jména Jan, že jde o omyl, a vydala se v roce 1968 do Prahy. Díky jejímu usilovnému pátrání a po rozhlasové výzvě se jí podařilo objevit dvě žijící Letzelovy neteře a u nich pečlivě uchovávané rodinné památky. O svém objevu publikovala v srpnu 1969 článek v japonském měsíčníku Sekai, bohužel brzy na to tragicky zemřela. Ale na základě tohoto impulsu se začal nejprve v Japonsku a posléze i v Čechách odkrývat nevšední příběh. Na jeho začátku se narodil malý chlapec v poklidném pohraničním východočeském městečku, zatímco na jeho konci o pětašedesát let později způsobil jiný Little Boy v přístavním velkoměstě na opačné straně zeměkoule smrt 140 000 lidí a zkázu 62 000 domů. Osudy obou se protnuly a nebýt onoho druhého, ten první chlapec by možná zůstal navždy zapomenut.
...