V českých kronikách o královně Beatrix mnoho zpráv nenajdeme. Zbraslavský kronikář Petr Žitavský její sňatek s králem Janem Lucemburským označil jako neočekavánou zprávu, která se v Českém království roznesla teprve pět týdnů po obřadu.
Těsně před svatbou se Jan zúčastnil v Paříži rytířského turnaje, při kterém se těžce zranil. Francouzský král Filip VI. dal účastníky turnaje zatknout, protože pořádání turnajů bez králova povolení bylo zakázáno. Kronikář poznamenal, že Jan zakročil a podařilo se mu všechny účastníky osvobodit, což by si nikdo jiný netroufl. Z epizody vysvítá, že Filip byl Janu Lucemburskému nakloněn. Znal o tři roky mladšího Jana od dětství, měl ho rád nejen jako rytíře-hrdinu, ale především jako úspěšného diplomata a politika. Snažil se Jana, který byl stále na cestách, vrátit do Francie a připoutat ke dvoru. Celé tři roky od smrti královny Elišky sledoval Janovo vdovství a inicioval patrně jeho druhý sňatek. Ale vraťme se na začátek příběhu královny, druhé manželky krále Jana Lucemburského. Beatrix, francouzsky Béatrice či Bea, se narodila roku 1320 jako nejmladší dcera hraběte Ludvíka I. Bourbonského, který byl jako první svého rodu povýšen na vévodu. Její matka Marie z Avesnes pocházela z rodu hrabat Hennegavských. Své jméno Beatrix zdědila po babičce z otcovy strany, která byla provdána za šestého syna francouzského krále Ludvíka IX. Písemné prameny nezachovaly den ani měsíc narození budoucí královny. Dobově příznačné ovšem je, že se stala již jako nemluvně předmětem sňatkové politiky. Dne 29. května roku 1321 byla zasnoubena s rumunským despotou Filipem z Anjou. Zásnuby zrušil francouzský král Filip VI. Dlouhý až po roce 1330. Možná do Beatricina osudu zasáhla i Filipova manželka, královna Jana Burgundská, na jejímž dvoře dívčina matka Marie sloužila jako dvorní dáma. Také Beatricin otec se pohyboval u králova dvora.
...