Dějiny a současnost

Jako již každoročně pohltil Prahu (a mě) i letos (již po patnácté) na téměř dva týdny Pražský divadelní festival německého jazyka. Tentokrát na něj diváky lákal z plakátu anděl zkázy (alias hraběnka Batthyány) třímající zářivku. Tato scéna stejně jako motto letošního ročníku ­Schein & Sein (Zdání a bytí) byly z curyšské inscenace „hry roku 2009“ od Elfriede Jelinekové Rechnitz (Anděl zkázy), v níž autorka nechá hledat masový hrob židovských dělníků na nucených pracích zavražděných na zámku Rechnitz při rakousko-maďarské hranici během večírku důstojníků SS a přívrženců nacistického režimu. Tyto události z března 1945 poskytly půdorys pro obvinění všech, kteří ve věci hledání viníků této masové vraždy nic neudělali – anebo jen málo. Jak můžete být šťastní?! (...) Jediné, co zůstane, jsou vzpomínky... V Curychu sledují diváci hru během jízdy autobusem. Na hostování v Praze byl auto­bus vyměněn za Rudolfinum, jehož budova byla během okupace slavnostně „navrácena německé kultuře“ a sloužila pak jako jedna z úřadoven Reinhardu Heydrichovi. Z autorské dílny Jelinekové je i hra oceněná festivalovou cenou Josefa Balvína – nejlepší inscenace původního německy psaného textu vzniklá v České republice v průběhu uplynulé sezony – Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Opory společností uváděná v rámci činohry Národního divadla. Do Prahy ale „přijeli“ i jiní autoři: Kafka, Frisch, Tucholsky, Hoffmann, Wedekind, Berg, Kelly. A Pavel Landovský zavzpomínal na léta s němčinou a kolegy ve vídeňském Burgtheatru. Shodou okolností právě běží v nedělní dopoledne legendární seri­ál F. L. Věk. Shodou okolností jeden z dílů běžel v den, kdy odpoledne v Rudolfinu „anděl z Rechnitz“ pronášel svou obžalobu. A shodou okolností se v epizodě obrozeneckého seriálu řešil problém disproporce českého a německého divadla v Praze. Jak uklidňující je pocit, že dnes mě nikdo z „němčení“ nenařkne. Kdo by si to kdy pomyslel.