„Rok 1609, jehož příběhy jsem tuto stručně nastíniti se snažil, jest jeden z nejpamátnějších roků naší bohaté historie. (...) Ostatně budu spokojen, když tento skrovný obrázek... přispěje ku přesvědčení čtenáře, že lidé vždy a na všech místech bývají stejní a že historie nic jiného není, nežli opakování toho, co již jindy bývalo.“
Dne 10. července vzkázáno jest direktorům, že císař majestát podepsal, aby si pro něj přišli na hrad do soudné světnice, že jim s dalším oznámením JMC. odveden bude. Tu stala se hádka mezi direktory, mají-li nahoru jíti, a konečně usnesli se na tom, aby nechodili, nýbrž aby majestát jim poslán byl. Takového usnesení pan z Donína, který s tím vzkázáním k direktorům byl vyslán, velice litoval a mrzutě odešel. Ale císař podruhé vzkázal direktorům, aby si přišli pro majestát, že jim ještě něco dále oznámiti chce, protož aby se dostavili v hojném počtu. Tu teprv vyslali direktoři ze sebe 12 osob na hrad spolu se spisem poděkovacím, ve kterém se omlouvali, proč ještě najatý vojenský lid propustiti nemohou. A však to, co císař direktorům ještě dále oznámiti chtěl, netýkalo se ničeho jiného, nežli právě upuštění od defense, kdežto on vždy na svém stál, že stavům podobojím nevydá dříve majestát, pokud oni lid naverbovaný nerozpustí. Že ale direktoři tomu odpírali, císař majestát jim nevydal, a deputace s prázdným se navrátila.
...