Padesáté výročí vzniku samostatného Československa měla v říjnu 1968 připomenout konference historiků v Praze. Srpnová okupace přípravy konference i oslav znemožnila. Čeští a slovenští historikové se proto vypravili do nedaleké Vídně.
K magickým osmičkám, údajně tak osudovým pro české dějiny, by historici, kteří se zabývají rozpadem habsburské monarchie, první světovou válkou a vznikem československého státu, mohli přidat také výročí události, která by mohla být označena jako historická nebo aspoň výjimečná. Dne 21. října 1968 se totiž ve Vídni shromáždilo okolo dvou set historiků na konferenci Podzim 1918. Rozpad habsburské říše. Zhroucení a nová orientace v dunajském prostoru. „Historičnost“ tohoto sympozia spočívala v tom, že to bylo vůbec poprvé, kdy zejména historici z následnických států habsburské monarchie – tedy historici rakouští, českoslovenští, maďarští, jugoslávští, polští a rumunští – byli ochotni a schopni vést diskusi o Velké válce, a zejména o důsledcích, které tento konflikt měl na podobu mapy Evropy. Po desetiletí nebylo na dialog mezi historiky vítězných a poražených států ani pomyšlení. Vědělo se, že by na sebe nesmiřitelně narazila „národní stanoviska“ a místo vědecké konference by se konalo politické hádání o tom, kdo válku zavinil, byl-li zánik podunajské monarchie a vznik následnických států dějinnou spravedlností a osvobozením národů, nebo historickou katastrofou a zločinnou svévolí. To, čemu se říkalo versaillský systém, se muselo zhroutit, druhá světová válka převrátit Evropu a svět, studená válka poněkud vychladnout, aby historici mohli zahájit mezinárodní diskurz.
...