- farář
Základní stavební jednotkou diecéze, která slove též biskupstvím, neboť v jejím čele stojí biskup, je fara, farnost neboli farářství, v jejímž čele je farář (jeho příbytek kdysi farníci familiérně nazývali farka, farečka a farčička). Farnost bývává zmiňována také jako kolatura (neboť kolátor, ať už to byl třeba nadřízený biskup, nebo jiný patron, třeba příslušná obec, byl oprávněn "vybírat", obsazovat duchovní nebo učitelská místa) a farníci pak jsou kolaturníci a kolátornice. Dalším méně častým názvem je parochie, ze střlat. parochia (parrochia) "církevněsprávní území; farní kostel", což je ze staršího paroecia "diecése, farnost", které je z řec. paroikiá "sousedství; osada". Základ oikiá "dům; hospodářství; rod, rodina" se objevuje i v řec. slově dioikésis "hospodaření, spravování domácnosti, správa", latinizovaném jako dioecēsis "správní okres; okres duchovní správy; biskupství; farnost" (a řec. oikos "dům, obydlí" má podle hláskoslovných rekonstrukcí stejný indoevropský kořen jako č. ves). Farář je "duchovní správce" (něm. Seelsorger), "pastýř osady farní" (lat. pāstor, řec. poimén "pastýř, opatrovník, vůdce"), slovo k nám přešlo s příslušnou změnou ve slovotvorné příponě označující zaměstnání ze středohornoněm. pfarraere "příslušník farnosti", utvořeného od pharre (dnešní Pfarre) "fara", které zjevně souvisí se střlat. parrochia. — Čelakovským uvedené přísloví "Ne každý plecháč [plešoun] farář", které je překladem polského "Nie kaźdy łysy pleban" (a Linde, aby nebyla mýlka, dodává "nie wszystko złoto co się świeci"), patří k na věky věků omílaným upozorněním, že se na vnitřek škaredě nevyplácí usuzovat dle vnějšku. Farářka je buď manželka evangelického faráře, jinak i pastorová, nebo "(v některých církvích) žena vykonávající funkci faráře" (podle SSJČ). K tomu lze v kartotéce e-PSJČ dohledat, že je to hospodyně katolického kněze.
dasik@nln.cz