Na první pohled se zdá, že spojovat jména dvou velkých myslitelů 20. století, Waltera Benjamina a Michaila Bachtina, v jedné komplexní analytické práci není příliš šťastné, ani dobře uskutečnitelné, protože přístupy a východiska obou myslitelů, ač se do jisté míry ve svých tématech překrývají, jsou diametrálně rozdílné. Jak Benjamin, tak i Bachtin patří doslova mezi klasiky moderního myšlení, prošli mnoha vlnami zájmu, získali si své stoupence i odpůrce a inspirovali jiné myslitele k vytvoření velmi obšírného aparátu sekundární literatury. Moderní, ale především pak postmoderní věda často a ráda používá jejich myšlenky jako ideový základ svých vlastních témat a zájmů (to ostatně spojuje oba myslitele posmrtně, jak autor knihy trefně dodává), ovšem nezdá se, že by jakkoli přímo mohla tyto myslitele ve svých konstrukcích spojit v jednom komplexním tvaru. Zatímco Bachtin ji inspiroval především svými úvahami o intertextualitě a dynamické podstatě umění (čímž se v určitých fázích přibližuje hegelovským východiskům), Benjamin svým neortodoxním spojením marxismu a teologie.
...
Tim Beasley-Murray, Mikhail Bakhtin and Walter Benjamin. Experience and Form, Palgrave Macmillan, Hampshire — New York 2007, 214 s., 84, 95 $