Spisovatel Michal Šanda se narodil před třiačtyřiceti lety v Praze. Po studiích na gymnáziu pracoval mj. jako prodavač v knihkupectví; od roku 1991 je zaměstnaný v pražském Divadelním ústavu. Vydal třináct knížek. Žánrové žonglérství, otevřený autorský slovník plus chuť míchat fakta s fikcí a skutečnost dobarvovat fantastickými výmysly jej staví do čela pelotonu zdejších literárních postmodernistů. V letošním roce se probral svojí starší poezií (Remington pod kredencí) a navázal řeč s K. H. Borovským (Dopisy).
Ve své nejznámější trilogii Blues 1890–1940, Obecní radní a Sudamerická romance putuješ na přelom 19. a 20. století – jednou do Spojených států, podruhé na českou vesnici, potřetí do Jižní Ameriky. Co tě přivedlo k historickým tématům?
Příčin je víc, ale tou bezprostřední asi byla moje záliba v prolézání antikvariátů. Dneska se cenová strategie antikvářů proměnila a napálené už je úplně všecko, ale ještě před pár lety se dala třeba taková příručka o licentování býků plemenných podle zákona ze dne 21. dubna 1887 koupit za babku. Postupem času se mi doma vytvořila docela prapiškvorná knihovna. Namátkou, když kouknu do regálu: Rak a jeho chov, Mydlářství, Podřipské hedvábnictví, Ptactvo užitečné, posud však pronásledované, Hanácký grunt, Hlemýžď a jeho žír, Paměti sedláka Josefa Dlaska, Lukařský běh v Hlinsku r. 1905, Kolarovičtí dráteníci…
...