Na začátku září 1969 obdrželo nakladatelství Horizont, v jehož produkci DaS vycházel, "doporučení" Českého úřadu pro tisk a informace, „aby až na další upustil od vydávání tohoto časopisu.“ O několik dní později se sešla mimořádná redakční rada DaS, která jednomyslně rozhodnutí odmítla a Socialistické akademii adresovala protest následujícího znění: „Časopis Dějiny a současnost má v řadě českých periodik ojedinělé postavení. V zemi, kde historie, historická tradice a historické myšlení hrály v novodobých dějinách vždy důležitou úlohu, je jediným populárně vědeckým měsíčníkem, který se dějinnou problematikou zabývá jako svým jediným posláním... Současné československé politické vedení nejednou zdůraznilo, že nemá v úmyslu administrativně zasahovat do vědeckého a kulturního života. Vzhledem k výše uvedenému postavení a poslání časopisu Dějiny a současnost však nelze rozhodnutí ČÚTI považovat za nic jiného, než za porušení této linie, a navíc ničím konkrétně nezdůvodněné. Přítomní členové redakční rady časopisu proti tomu co nejdůrazněji protestují...“ Sebevědomé vyjádření již ale k ničemu pozitivnímu nevedlo. Krátce nato byli odvoláni ze svých funkcí ředitel Horizontu Emanuel Mandler, stejně tak musel nakladatelství opustit jeho šéfredaktor Milan Churaň. Následovala výpověď šéfredaktora DaS Zdeňka Šikla a druhého redaktora Zdeňka Zbořila. Mnozí členové redakční rady se za svou "revizionistickou" činnost v DaS museli zodpovídat při stranických prověrkách. Smutnou tečku za časopisem udělal v roce 1970 Československý rozhlas, když odvysílal pořad, jehož autor označil DaS bezmála za hlavní hnízdo kontrarevoluce: „Byla v nich nezměrná touha vládnout za každou cenu a komukoliv, a proto jim nestačilo publicistické povykování nad národními dějinami, potřebovali akci a čin, který by je do sedla vysadil a v sedle udržel... Časopis Dějiny a současnost, zkratkou nazývaný ĎaS, usiloval o návrat minulosti. ĎaS už neděsí, patří tomu, čemu sloužil, patří minulosti. Buďme rádi, že už není!“
(Pokračování příště)