Moderní doba vtrhla do starobylého města s nebývalou silou. Peking přežil Mao Ce-tungovy reformy. Otázkou zůstává, zda přežije i olympijskou demolici.
V době mongolského císaře Kublajchána, v roce 1264, se Peking poprvé stal hlavním centrem rozsáhlé říše. Město bylo podstatně rozšířeno, vznikl základ uliční sítě, která se zachovala až do 20. století. Stopy mongolského vlivu jsou dodnes patrné také v některých místních jménech. Urbanistická struktura starého Pekingu, včetně hradeb, uliční sítě a řady až do konce 20. století zachovaných staveb, se završila za vlády císaře Jung-le dynastie Ming, na počátku 15. století, kdy se Peking znovu stal hlavním městem a proběhly zde rozsáhlé stavební úpravy. V 19. století, v době sílícího tlaku západních mocností na Čínu a postupující krize císařství, Peking upadal. To přirozeně souviselo s vypleněním města za válek v letech 1860 a 1900, ale také díky úpadku autority státní správy, šířící se korupci a zneužívání státních prostředků k vlastnímu prospěchu. Peking začal stagnovat a dokonce poklesl počet obyvatel.
...