Zejména německá historiografie se v posledním desetiletí zaměřila na zhodnocení vývoje parciálních sociálních skupin, tedy rovněž inteligence jakožto flexibilní složky středních vrstev, která postupně proměňuje své kulturně politické zájmy a aspirace. Právě podobné posuny můžeme sledovat v konfrontaci vývoje dvou veřejně činných osobností, spisovatele Hermanna Bahra a dramatika a divadelního činitele Jaroslava Kvapila. Jedná se o dvě výrazné postavy vzájemně se poměřujících a ovlivňujících kulturně-jazykových okruhů v Rakousku na přelomu 19. a 20. století, ale zároveň o reprezentanty nové generace umělců-intelektuálů, která v procesu svého zrání hlásá proměnu jako měřítko pohybu ve společnosti, jako předpoklad modernosti, jež se stává dobovým heslem a ideálem. S tímto vědomím lze vnímat edici jako zdroj poznání bouřlivého a pestrého světa tehdejší vídeňské a pražské společnosti.
...
Kurt Ifkovits (ed.), Hermann Bahr — Jaroslav Kvapil: Briefe, Texte, Dokumente, Bern 2007, 725 s., 92,90 €