Do těsných souvislostí s rakouským uměním vrcholného baroka se v českém dějepise umění tradičně kladla především Morava. Jak hezky říká autor recenzovaného díla, „propojení Moravy s jižními sousedy bylo tak těsné, že Morava vytvořila s Rakouskem... jakousi spojitou nádobu. Čechy, symbolizované svým vymezením horskou hranicí, byly naproti tomu ovládány určitou uzavřeností, danou především kulturní centralizací Prahy“. Pavel Preiss, poněkud v rozporu s titulem své knihy, moravské souvislosti rakouského baroka nepomíjí. Osu jeho květnatých, místy rozbíhavých a vždy potěšitelně košatých rozprav však tvoří angažmá rakouských umělců i svébytný druhý život jejich děl v kulturní krajině Čech. Sleduje se zde i rozporuplné a často rezervované přijetí projevů vídeňského akademismu v umělecky rozrůzněnějším prostředí, které dosud nepoznalo (možná ke svému prospěchu) fenomén oficiální akademie jakožto diktátorky obecně závazného vkusu. Jednotlivé kapitoly, vycházející vesměs z již dříve publikovaných autorových studií, jsou zasvěceny význačným malířům, klíčovým dílům dochovaným na českém území i otázkám uměleckého patronátu a objednavatelských vztahů. Tato problematika ožívá především na stránkách věnovaných obrazům, jež vytvářel Johann Michael Rottmayer pro své zaměstnavatele z české větve rodu Thunů, a vztahům jihočeských Schwarzenbergů k vídeňským umělcům. Shodou okolností přišla tato chytrá a podnětná kniha v době, kdy si i u našich jihovýchodních sousedů začali dějepisci umění uvědomovat, jak důležitou část svého díla věnovali umělci rakouského baroka českým zemím. Na Minervin štít lze tudíž hledět i jako na komponentu vzájemně obohacujícího dialogu.
...
Triáda, Praha 2007, 456 s., 596 Kč