Dějiny a současnost

Stejně dlouhé jako historie stověžaté Prahy jsou i dějiny jejího opevnění. Během procházky pražskými zákoutími může zvídavý poučený návštěvník narazit na zbytky pevnostních staveb doslova na každém kroku. Některé si zachovaly slohovou čistotu, jinde však vzájemné prolínání prvků ze značně odlehlých dob působí až bizarně. Mnoho strategicky významných staveb totiž bylo v minulosti neustále přestavováno podle nejnovějších potřeb vojenského umění, nejlepším příkladem je ostatně sám Pražský hrad. Vladimír Kupka ve své knize Pražská opevnění (Libri, Praha 2008) vlastně předkládá přehledný a poutavě psaný průvodce "opevněnou Prahou krok za krokem". Postupuje chronologicky, začíná hradišti pražské kotliny, popisuje fortifikační vývoj obou největších pražských hradů i středověká opevnění pražských měst. V jednotlivých kapitolách neopomíjí ani stručný popis bojů a obléhání. Text je proložen množstvím fotografií, z nichž některé odhalí čtenáři zbytky opevnění i na místech, kde o jejich existenci neměl ani tušení. Kniha také obsahuje řadu plánků a schémat, včetně dobových rytin. Nejvíce pozornosti autor věnuje novověkému bastionovému opevnění, což je téma, které je mu nejbližší. Mezi skutečné kuriozity z hlediska historie opevňování patří i fakt, že některé prvky, stavěné krátce po roce 1848, neměly bránit Prahu proti nepříteli zvenčí, ale byly obráceny dovnitř, proti městu. Vojenská posádka měla s jejich pomocí odvrátit případný pokus o protihabsburské povstání. Zajímavé pasáže na čtenáře čekají i v závěru knihy, který se, již jen krátce, věnuje 20. století. K fortifikačním stavbám totiž patří i protiletecké a protiatomové úkryty, zřizované na mnoha místech, mimo jiné i v pražském metru. (zmar)

Esej je slovo francouzského původu a jeho doslovný význam je "pokus". „Pokoušíme-li se o něco, pak zároveň vystavujeme své konání riziku zkoušky, zda dosáhneme cíle, nebo zda ztroskotáme.“ Těmito slovy začíná svůj text s názvem „Několik poznámek o současném eseji“ literární teoretik a historik Aleš Haman. Jeho příspěvek je jedním z jedenadvaceti zamyšlení jedenadvaceti autorů, která do publikace s názvem Pokusy a dobrodružství: poznámky k eseji shromáždili Barbora Osvaldová a Radim Kopáč (Karolinum, Praha 2008). Profesní různorodost autorů — do knížky přispěli kromě editorů například anglista Martin Hilský, psychiatr Cyril Höschl, přírodovědec Stanislav Komárek, kunsthistorik Josef Kroutvor, novinář Karel Hvížďala, sociolog Miloslav Petrusek nebo geolog Václav Cílek — spojuje právě specifický literární žánr, s nímž mají všichni oslovení autoři svou zkušenost. Jedni se omezují na stručnou charakteristiku proměnlivého útvaru, druhé zajímá jeho historie a vliv, jiní citují nejproslulejší světové esejisty a někteří se jen vyznávají z lásky k svobodnému charakteru tohoto literárního žánru. Útlá kniha esejí o eseji dodá čtenáři mimo jiné chuť něco si ze světové esejistiky znovu přečíst. (jde)

Sociolog a profesor Karlovy univerzity Miloslav Petrusek se ujal úkolu připomenout a důstojně reflektovat 660. výročí založení své Alma mater. V publikaci nazvané ...ať je stůl k pohoštění prostřený (Karolinum, Praha 2008), v jejímž názvu zaznívá úryvek ze Zakládací listiny Univerzity Karlovy, se v duchu svého profesního zaměření pokusil zachytit důležité momenty a fenomény z univerzitní historie. Jeho pozornost je tedy upřena k současnému postavení instituce, jejímu oborovému rozvrstvení, jejím hrdinům i těm, kteří podlehli dějinným okolnostem. Zabývá se udělovanými tituly, slavnými spolupracovníky i novými informačními technologiemi. Ladění knihy je bezpochyby slavnostní, ale univerzita stará bezmála sedm století má na svou dávku hrdosti jistě právo. (jde)

Co napsat o beletristické knize Johna Boynea Chlapec v pruhovaném pyžamu (přeložila Jarka Stuchlíková, BB Art, Praha 2008) a nevyzradit přitom nejsilnější a nejjímavější moment, velké finále? Brunovi, hlavnímu hrdinovi vyprávění, je devět let, žije v Berlíně, nejvíce starostí má se sestrou Gretel (Beznadějný případ) a s tím, že příliš nevyrostl. Má tři nejlepší kamarády a také babičku a dědečka. Obzvláště ho těší, když s babičkou provozují "divadelní produkce". Ale jeho největší zálibou je bádání a průzkumnictví. Jeho idylický svět však nabude vážné trhliny po té, co musejí všichni odejet na prapodivné místo, kde není ani jejich úžasný velký dům, ani Brunovi kamarádi, do Oušicu. A za všechno může Fíra, který byl u Brunových rodičů na večeři s jednou velmi krásnou blondýnkou a odjezd z Berlína Brunovu otci, důstojníkovi každým coulem, prostě nařídil. Bruno neví, že je válka, a už vůbec nic neví o konferenci ve Wannsee a konečném řešení. Zkrátka světový bestseller s podtitulem Co se za tím plotem vlastně děje?, který je jakýmsi "dětským" doplňkem slavné knihy R. Merlea Smrt je mým řemeslem. (ivc)