Otto kníže Bismarck, sjednotitel říše a architekt německého císařského státu, nevládl zrovna vytříbeným citem pro výtvarné umění. Pravděpodobně neměl tušení, že v podmínkách zjitřeného nacionalismu jeho doby lze národy za jistých podmínek sjednotit štětcem a paletou stejně spolehlivě jako krví a železem. Jako odpovědný (a ješitný) státník si ale Bismarck uvědomoval potřebu ikon. Trpělivě a disciplinovaně pózoval nejrůznějším portrétistům, malířům dodnes slavným i dávno zapomenutým. Žádná z podob železného kancléře se ale nevtiskla do vizuální paměti současníků i potomků natolik hluboce jako ta, kterou Němcům zprostředkoval mnichovský umělec Franz Lenbach.
...