Které historické pracoviště si v poslední době zasloužilo největší pozornost médií a obyvatel České republiky? Ústav pro studium totalitních režimů. Kritické nahlížení na jeho vznik má několik vrstev, které by se daly pro zjednodušení shrnout do dvou otázek a dvou odpovědí: Je potřeba zkoumat totalitní režim v Československu? Ano. Mají se historická bádání vázat na politická rozhodnutí / strany / mandáty? Ne. Pro rekapitulaci: v červnu 2007 byl přijat zákon o zřízení tohoto ústavu, v létě a na podzim se dolaďovaly podmínky jeho existence a v prosinci se volila jeho rada. Diskuse nemohla minout ani DaS, který — vzhledem ke své periodicitě — nemůže a ani nechce vždy aktuálně reagovat na události, jež během několika dní překryjí kauzy nové, a tudíž otiskujeme jeden z názorů, který kriticky hodnotí volbu do ústavní rady až nyní. Budeme rádi, když se diskuse ve věcné rovině rozvine. (red)
Tak nám vznikl nový historický ústav! A protože má vědecký nátěr, dopřejme mu ne sto dní, ale celý rok hájení, než začneme hodnotit jeho odborné výstupy. Na politické kurikulum Ústavu pro studium totalitních režimů je však třeba poukazovat už teď. Vládní koalice jej podtrhla volbou členů rady, jež 5. prosince 2007 proběhla zcela v tradici výběru rad mediálních: V tomto případě volil Senát — byť z návrhů prezidenta, Sněmovny a rozličných sdružení majících vztah k historii, vzdělávání, odboji a totalitní represi — ovládaný jednačtyřicetihlavou většinou ODS. Rozhodovala však celá koalice: webové stránky poslaneckého klubu Strany zelených se ani netají tím, že jeho kandidát Ing. Ivan Dejmal byl zvolen „po úspěšných politických jednáních, která na půdě Senátu vedla předsedkyně klubu Kateřina Jacques“. Kromě předsedkyně a mluvčího Konfederace politických vězňů (jež má dlouhodobě blízko k ODS) uspěl rovněž Mgr. Patrik Benda — jako poradce senátora ODS Jiřího Lišky nejskvělejší příklad volby "nezávislých osobností". Už po prvním hlasování tak zůstalo jedinou otázkou, zda poslední, sedmé křeslo obsadí Mgr. Ladislav Mrklas, který se — podobně jako prof. Petr Fiala — kvalifikoval zejména coby autor textů pozitivně hodnotících politiku ODS, nebo zda budou mít dvojnásobné zastoupení lidovci, tj. že děkana Filozofické fakulty UK PhDr. Michala Stehlíka, PhD. doplní ještě bývalý senátor Jan Zahradníček.
Zcela se vyplnilo to, před čím jsme s kolegy Vaňkem, Francem a Mückem loni na jaře soustavně varovali, a to nakonec za podpory úctyhodného zástupu šéfů akademických ústavů a kateder, děkanů atd.: s novým ústavem vstupuje do historického výzkumu současná politika a následky toho ještě nelze zcela dohlédnout. Tehdy před hlasováním ve Sněmovně smetla naše slova poslankyně ODS Ing. Alena Páralová, která části protestujících vystavila špatné kádrové vysvědčení, jiné označila za nekompetentní — mj. proto, že jde o politology. Nyní však už koalice nespatřuje problém v tom, že akademický přínos zvolených členů Rady ÚSTR k výzkumu totalitních režimů je — snad s výjimkou P. Bendy — velmi omezený a těžiště jejich práce leží jinde, kupříkladu v textech o současné politické scéně. Naopak Oldřich Tůma, Michal Kopeček a Antonín Kostlán získali v součtu dva hlasy, Michal Pehr coby člen KDU další tři... Koaliční politiky také ani nenapadlo vpustit do rady kandidáty opozice. Tím spíše bude další existence tohoto historického pracoviště záviset na výsledku příštích voleb, což jen podtrhuje nezdravou zpolitizovanost celého projektu.
Volba radních ovšem umožnila Petru Zídkovi, aby v Lidových novinách vedl už 3. listopadu 2007 další ze série útoků proti Ústavu pro soudobé dějiny AV: dva členové jeho vedení prý svou kandidaturou chtěli přenést neduhy svého ústavu na ten nový a spolu s dalším kritikem Danielem Doležalem, předsedou České archivní společnosti, ÚSTR "infiltrovat", popřípadě začít náhle "bezpáteřně" vyzdvihovat jeho význam. Že by některým historikům mohl prostě jen ležet na srdci osud jejich oboru, jenž bude vznikem obřího ústavu dramaticky poznamenán, to zřejmě Zídka vůbec nenapadlo.