... Odpoledne 24. února se shromáždilo asi 2000 osob — převážně studentů — na Karlově náměstí. Zformovali se v průvod, který směřoval na Václavské náměstí. Nikdo jim v tom nebránil, vždyť těch několik stovek studentů působilo přímo komicky ve srovnání se statisícovou účastí pracujících v jednohodinové manifestační stávce, jejich hlavní heslo "Nebojte se, Pražáci, jsou tu ještě študáci" se stalo symbolem úplné izolovanosti buržoazních politiků. Krajský výbor zpo čátku tomuto průvodu reakčních studentů nepři kládal žádný význam. Teprve když se jim po dařilo "ovládnout" Václavské náměstí (jejich průvod chodil neustále dokola), zmobilizoval krajský výbor KSČ všechny okresní organizace KSČ. A zatímco okresní výbory KSČ zajišťovaly účast na večerní průvod, poslaly nejbližší závody první posily. ...
V únorových dnech, kdy se každým dnem a často i hodinu od hodiny rychle měnila situace a kdy akce stíhaly akci, záležel konečný úspěch především na pružné taktice strany, na akceschopnosti a operativnosti stranických organizací. ... Strana si uvědomovala, že konečné střetnutí s buržoazií vyžaduje maxi mální soustředění a vypětí všech sil, naprostou převahu sil na rozhodujícím místě a v rozhodu jícím okamžiku.
Porážka reakce však nebyla způsobena jen správnou taktikou komunistů nebo skutečností, že "komunisté promysleli možnost taktiky bur žoazních politiků s větší logičností a přesností než oni sami" — jak dnes tvrdí buržoazní autoři. Dělnická třída, vedená komunisty zvítězila především proto, že jednala ve shodě s historickou zákonitostí, že vystihovala základní zájmy a potřeby pracujících, že vystupovala jako mluvčí celého národa...
Dějiny a současnost č. 2/1963, s. 20—21