Když v padesátých letech 20. století vznikal Památník národního písemnictví, znamenalo to obrovské ulehčení pro všechny, kterým tehdy ležela na srdci kultura českých zemí. Strahovský klášter, zásadní dominanta hlavního města, místo nejen faktického památkového významu, ale i zásadního symbolického podtextu (už jen nepřehlédnutelná pohledová komunikace s Hradem hovoří za vše), měl tehdy připadnout do užívání Čepičkově Československé lidové armádě. Rozhodnutím o vzniku Památníku se zažehnalo nebezpečí vstupu toho nejhoršího barbarství na místo tehdy již více než osmisetleté kulturní a duchovní kontinuity.
...