Až do 7. října 2007 zve Krajské muzeum v Chebu na výstavu, která představuje čtyřiatřicet zaniklých obcí v bývalém okrese Cheb, tedy v okolí obcí Cheb, Františkovy Lázně, Luby a Plesná. Expozice byla zahájena 19. června v atriu bývalého Pachelbelova domu. Historik a archivář Jaromír Boháč a lékař Roman Salamanczuk ukazují po více než pětileté intenzivní práci na šestatřiceti panelech, jak cíleně a často nešetrně bylo Chebsko v období komunismu ničeno a jak podstatně změnilo svou tvář.
V roce 1930 žilo v okrese Cheb na rozloze 43 tisíc hektarů v 61 samosprávných obcích 76 000 obyvatel. Bohaté vesnice s velkými usedlostmi se rozkládaly především kolem řek Ohře a Odravy. Zbytky typických hrázděných statků lze dodnes nalézt na několika památkově chráněných místech.
Většina zaniklých obcí doplatila na to, že se nacházela v bezprostřední blízkosti státní hranice. To značně komplikovalo jejich osídlení, neboť se na jejich území počítalo s vytvořením tzv. hraničního pásma. Autoři výstavy vycházeli celkem ze tří hlavních motivů, které vedly k zániku obcí: vytvoření pohraničního pásma, kolektivizace vesnic a důsledky socialistického plánovaného zemědělství a výstavba přehradních nádrží.
To vše přestalo být během 20. století pravdou. Po druhé světové válce proměnilo nucené vysídlení původních obyvatel kdysi líbezný kraj v opuštěné pohraničí. Uprostřed civilizované Evropy tak vzniklo pusté území, prostor zcela bez života a ani jednotlivé osidlovací vlny už nikdy nedokázaly Chebsko znovu zabydlet.
Expozice doplněná stejnojmennou publikací s rozsáhlým fotomateriálem dokumentuje tuto neradostnou proměnu zdejšího regionu po roce 1945, kdy sem plánované i neplánované osidlovací vlny nedokázaly už nikdy přivést více než polovinu původního počtu obyvatel. V roce 1949 zde žilo pouze 34 000 obyvatel, přitom 14 000 z nich v samotném městě. Chebu trvalo třicet let, než byl dosažen předválečný stav v počtu obyvatel. Podařilo se to jen díky tomu, že k městu bylo přičleněno 24 zrušených okolních obcí.
Celý region tak přišel nejen o původní, většinou zemědělské osídlení, ale i o podstatnou část architektonického dědictví. Návštěvníci si mohou prohlédnout velké množství dochovaných a veřejnosti dosud neznámých fotografií z dob největšího rozkvětu těchto obcí, přičemž vedle těch dobových stojí v kontrastu současné snímky zmapované lokality. K shlédnutí je i řada dalších zajímavých artefaktů.
„Na výstavě ukazujeme pouze zaniklé obce, to znamená, že už je není možné nalézt nikde jinde než na fotkách a na mapě. Zvolili jsme přitom hodně mírné měřítko, protože tam, kde zůstaly aspoň tři domy, jsme to ještě nepovažovali za zaniklé, třebaže běžné statistiky říkají, že do pěti domů se jedná o samotu,“ vysvětluje historik a spoluautor výstavy Jaromír Boháč. Společně s kolegou Salamaczukem se ještě chystají zmapovat obce, které úplné zkáze unikly.
Realizaci celého projektu, přípravu výstavy i vydání knihy finančně podpořily granty z Česko-německého fondu budoucnosti a Interreg III A. Přeshraničním partnerem se stalo Muzeum Smrčin ve Wunsiedlu. Partnerem byla Společnost Aloise Johna, jež nese jméno prvního vlastivědného badatele, který v roce 1902 popsal Chebsko, jeho historické tradice, lokální patriotismus a nacionalismus na pozadí soužití zdejších Čechů a Němců. Součástí expozice je i elektronická verze zmiňované publikace, která zůstane návštěvníkům přístupná i po skončení výstavy.
Zmizelé Chebsko — Zmizelé obce a osady okresu Cheb po roce 1945, Krajské muzeum Cheb, 19. 6.—7. 10. 2007