Vydavatelství Academia před nedávnem obohatilo knižní trh rozsáhlou slovníkovou příručku Vladimíra Bystrova nazvanou Průvodce říší zla. Autor jejím vydáním završil svůj dlouholetý zájem o problematiku politických represí v bývalém Sovětském svazu, ačkoliv svůj výzkum zaměřoval především na osvětlování osudů příslušníků ruské emigrace odvlečených násilně po roce 1945 do sovětských věznic a táborů.
Vladimír Bystrov pro uživatele knihy (zdráhám se použít pojmu čtenáře, neboť číst v klasickém významu slova knihu nelze) připravil obsahově nesmírně bohatou příručku zahrnující encyklopedická hesla o více než dvou tisícovkách táborových komplexů a táborů nejrůznějších druhů, jednotlivých "lagpunktů" a zvláštních osad, které v SSSR existovaly od počátku dvacátých do šedesátých let minulého století. Přestože základ obsahu knihy nevychází z archivního výzkumu a velká část uváděných informací již byla publikována v nejrůznějších knihách především ruské a ukrajinské provenience, obohatil autor jednotlivá hesla o řadu dalších, dosud neznámých, či roztroušených dat a údajů. Důležité rovněž je, že neopomenul často přecházenou problematiku táborů zřizovaných sovětskou mocí v průběhu druhé světové války a po jejím skončení mimo vlastní území SSSR pro válečné zajatce, frontové navrátilce a internované. Škoda jen, že autor zůstal při sestavování knihy na úrovni jednotlivých lágrů a základních táborů a ochudil tak českého čtenáře o údaje o vyšších stupních sovětských vězeňských struktur (správách, hlavních správách). Jedině zasazením konkrétních údajů do obecného formátu vězeňského mechanismu totiž může zájemce získat plastický obraz o rozsahu a všudypřítomnosti represivní mašinérie sovětského státu, o jeho plastičnosti a proměnlivosti.
Hlavní nedostatek, který využitelnost knihy pro další odborné použití značně limituje, však spočívá v nedostatečném poznámkovém aparátu, tomto základním atributu těch příruček, které mohou badatelé bez obav používat jako základní informační zdroje svých prací. Ačkoliv Vladimír Bystrov k řadě hesel přiřadil kolonku "poznámky", zaplňuje ji věcnými rozšířeními tématu, nebo biografickými hesly, které by, vzhledem k možnému opakování termínů v jiných heslech, patřily spíše na konec knihy, do slovníčku pojmů a jmen. Zcela však pomíjí odkazy na zdroje, z nichž publikované údaje čerpal. Především hesla věnující se často pozapomenutým či neznámým lágrům, kde byly hlavním zdrojem informace memoáry či očitá svědectví vězňů, tak zůstávají zcela bez možnosti ověření uváděných údajů či jejich rozšíření. Rovněž výběrový seznam použité literatury postrádá smysl, neboť uvádí pouze tituly běžně známé namísto toho, aby čtenáři přiblížil knihy neznámé, obtížně dostupné a nasměroval ho tak k dalšímu výzkumu.
Ani uvedené výtky nemohou zpochybnit význam, jaký Bystrovova příručka má nejen v českém, ale vlastně celém středoevropském prostoru. Pominout ji nemůže žádný skutečný zájemce o problematiku sovětského komunismu a vězeňství. Pro českého (ruštiny neznalého) čtenáře kniha představuje, vedle nedávno vydané přehledové práce Anne Applebaumové Dějiny Gulagu, českého výboru z Rossiho Encyklopedie Gulagu a projektu České stopy v Gulagu (http://gulag.szmo.cz), který se věnuje osudu Čechoslováků perzekuovaných v SSSR, čtvrtou základní příručku pro dané téma. Vzhledem k tomu, že v českém prostředí představuje výzkum komunistických represí a sovětských koncentračních táborů ve srovnání s problematikou nacismu a německých táborů téma nepoměrně méně frekventované a protěžované a podobná situace panuje též v překládání a publikování stěžejních tematických prací, mohla by právě Bystrovova kniha přispět ke změně stavu a ke zvýšení badatelského i vydavatelského zájmu o tuto tragickou kapitolu dvacátého století.
Academia, Praha 2006, 748 s., 695 Kč