V letech 1945—1948 bylo v českých zemích v pohybu pět milionů lidí. Jednalo se o nejradikálnější demografickou revoluci v dějinách tohoto území. Přesto se až do roku 1989 historici tomuto tématu — z ideologických důvodů — povětšinou vyhýbali. Po roce 1989 se pozornost zainteresované veřejnosti i části historické obce upnula na problém nuceného vysídlení Němců. Přinejmenším stejně důležité pro další vývoj české společnosti je ovšem téma, které s "odsunem" bezprostředně souvisí: osídlování českého pohraničí, neboli zrození nové společnosti v někdejších Sudetech.
Letos v únoru vyšla dosud nejkomplexnější práce zachycující dramatické počátky onoho různorodého konglomerátu, z něhož měla v kraji "po Němcích" vzniknout společnost. Jedná se o studii „Komm mit uns das Grenzland aufbauen!“ Ansiedlung und neue Strukturen in den ehemaligen Sudetengebieten 1945— 1952 mladého německého historika Andrease Wiedemanna. Je možná trochu ostuda české historické obce, že se studií tohoto druhu musí přijít někdo zvenčí. Čeští historici (Lubomír Slezák, Jaroslav Vaculík a další) se tématu sice věnovali a vydali několik cenných publikací, šlo jim však vždy v první řadě o popis osudů jednotlivých skupin osídlenců. Wiedemann, který čerpá z široké palety celostátních i regionálních archivních materiálů, se snaží analyzovat vznikající společnost jako takovou. Vedle samotného popisu velkých přesunů obyvatel a příchodu nových lidí do pohraničí se zabývá otázkami státní, regionální a obecní prointegrační politiky, vzájemným vztahem mezi jednotlivými skupinami osídlenců, rolí pohraničí v rámci celostátního vývoje, možnostmi a podobami nové identity v pohraničí a souvislostmi osídlování a počátků komunistické diktatury. Kniha je tak zároveň významným sociálněhistorickým příspěvkem k tématu počátků komunistického panství v Československu. Zkoumané období Wiedemann vymezuje lety 1945—1952, ale sám přiznává, že hlavní důraz je kladen na léta 1945—1948, v nichž dochází k největším demografickým proměnám. Kniha, kterou vydala Česko-německá komise historiků, by rozhodně měla být přeložena do češtiny.
Doba zkázy multikulturního soužití v českých zemích a zrození nové homogenní, a přesto neuvěřitelně nesourodé české společnosti na území zabírajícím třetinu naší země, jehož neblahé důsledky dodnes intenzivně pociťujeme, se v očích mnoha českých historiků stále ještě nestala součástí kánonu "klíčových let" českého 20. století. S jejím bližším mapováním nepočítá ani plánovaná výstava Národního muzea o proměnách moderní české státnosti. Skutečnost, že tak velká část zásadních analýz dějin Čechů a sudetských Němců ve válečných a bezprostředně poválečných letech pochází z pera německých historiků, ať už se vedle Wiedemanna jedná o jeho učitele Detlefa Brandese, Volkera Zimmermanna či Adriana von Arburga, tak zřejmě není jen shodou okolností.
Andreas Wiedemann, „Komm mit uns das Grenzland aufbauen!“ Ansiedlung und neue Strukturen in den ehemaligen Sudetengebieten 1945—1952, Deutsch-Tschechische und Deutsch-Slowakische Historikerkommission, Klartext Verlag, Essen 2007, 482 s., 34,90 Euro