Dějiny a současnost

Každý má právo na svou interpretaci. Ivanu Šedivému se film 300: Bitva u Thermopyl (viz DaS 8/2007) jeví jako neškodná počítačová hra. Prosím. Problém dle mého názoru je v tom, že historické vědomí ovlivňují právě takovéto zdánlivě ahistorické "střílečky". Pracuji jako učitel dějepisu a s tímto fenoménem jsem byl konfrontován a to mě vyprovokovalo k prudkému a emotivnímu odmítnutí. Jinak se tento fenomén reflektuje v tichu akademické pracovny, jinak uprostřed pubescentních výrostků, kteří nadšeně rozvíjejí Leonidovy (Millerovy, Snyderovy) teze o militarismu a depolitizaci. Vnímání filmu ze strany mládeže je jednoznačně pozitivní, a to zdaleka nejen kvůli akčním scénám (v nejedné úvaze, kterou kolegyně češtinářka studentům zadala, bylo motto reflexe "jedná se o naučný fi lm"). 300 má nepochybně dispozice manipulovat k určitým hodnotám a tím, že na tyto dispozice upozorním a pojmenuji je, se nemusím ještě stávat strážcem politické korektnosti. Tady nejde o politickou korektnost vůči Al Kajdě a spol. (jistě, k čertu s nimi), ale o nás. Já si nemyslím, že to je marginálie. Depolitizace, ztráta jakéhokoli etosu, náchylnost k manipulaci — to jsou bohužel typické znaky středoškoláků (samozřejmě že ne všech). Jistěže to asi nezměníme, ale snad to nebudeme podporovat. Jde o to, abychom nepropadli "hraní na vojáčky", abychom si podrželi svůj civilní a civilistický etos. Mně osobně je drahý.