Kniha britského historika Juliana Jacksona představuje zřejmě nejrozsáhlejší kompendium týkající se dějin Francie za druhé světové války, které se dostává českému čtenáři do rukou.
Úvodní partie shrnuje vývoj diskusí o historii Francie za války a jejich radikální zvraty. V následující první části se autor snažil zařadit okupaci do dlouhodobějšího kontextu meziválečných dějin Francie. Úvodní pasáž je záznamem reakcí francouzské společnosti na první světovou válku a 1 300 000 padlých Francouzů. Autor zde hledá kořeny francouzské katastrofy v roce 1940 i kořeny systému, který vznikl v neokupované Francii pod vichistickou vládou a jeho neobyčejně důkladný rozbor nám vlastně představuje vývoj Francie od přelomu 19. a 20. století ve všech aspektech vývoje vnitropolitického, společenského i kulturního.
Následuje hodnocení období podivné války (připomeňme další Jacksonovu knihu, Pád Francie. Nacistická invaze 1940, česky 2006), v níž vedle útoku francouzské vlády proti komunistům došlo ke všeobecné demoralizaci, zejména v armádě, kde francouzští vojáci trpěli při vzpomínce na 1. světovou válku fobií "potravy pro děla". Porážka a relativně mírné mírové podmínky znamenaly konečnou kapitulaci Francie a britské pacifikační akce proti francouzskému loďstvu v Africe podkopaly úsilí těch francouzských kruhů, které chtěly pokračovat v boji mimo území kontinentální Francie. Nástup nového režimu ve Vichy byl poznamenán jak zoufalstvím z porážky, tak i takřka absolutní důvěrou v osobu maršála Pétaina, jenž dostal díky Lavalově politice do rukou takřka absolutní pravomoci. Je škoda, že Jackson porovnává režim ve Vichy jen s okupovanými státy západní Evropy, zajímavé by bylo srovnání i s Československem.
Druhá část knihy se zabývá otázkou Národní revoluce, kolaborací a kolaboracionismem do roku 1942, kdy se v praxi rozdíly mezi nimi setřely. Nastolení Pétainova režimu přineslo změny ve vnitřní politice, nastolení tzv. vylučovacích zákonů znamenalo vyřazování francouzských občanů "druhé kategorie", zvláště pak Židů, ale také svobodných zednářů a komunistů, na okraj společnosti. Stejně ale nový režim postupoval vůči francouzské krajní pravici. Citlivé téma byla "dobrovolná" či "nedobrovolná" kolaborace s Němci, dokumentovaná na Pétainovi (s opatrným vztahem k Němcům) a Lavalovi (prosazujícímu aktivní spolupráci). Jacksonova publikace však není jen popisným výkladem, autor konfrontuje názory významných historiků J.-B. Durosella, R. Paxtona a dalších.
Třetí část, nazvaná „Vichy, Němci a francouzský národ“, se zabývá osudy francouzské "vyčkávající většiny", která se nezapojila ani do kolaborace, ani do odboje. Temnou stránkou zůstává holokaust, který sice nebyl záležitostí Francouzů, nicméně francouzská policie významně pomáhala při zatýkání Židů. Také vichistická nařízení, která např. definovala židovství šířeji než německá, přispěla k realizaci holokaustu na území jak okupované, tak později i neokupované Francie, odkud bylo deportováno více než 75 000 Židů.
Čtvrtá část se věnuje francouzskému odboji. Po krátkém pasu, věnovaném počátku hnutí Svobodných Francouzů pod vedením generála de Gaulla, následuje část zachycující vznik a vývoj francouzského résistance, domácího hnutí odporu, které od skromných počátků prošlo — v první fázi pod taktovkou jedné z legend odboje Jeana Moulina — sjednocovacím procesem nejen po organizační, ale i ideové stránce.
Po osvobození Francie dokázal de Gaulle dokonale využít situace ve svůj prospěch, když jako ve Francii doposud nepříliš známý politik obrátil situaci a obratným vystupováním získal obrovskou popularitu.
Při pročítání stránek Jacksonovy knihy se neubráníme analogiím francouzského a českého odboje. Týká se to například toho, jak rychle v obou zemích dokázal zahraniční odboj po osvobození ovládnout situaci v zemi a do značné míry "vytěsnit" domácí odboj z vedoucích orgánů, kde de Gaulle postupoval ještě nemilosrdněji, než tomu bylo v Československu. Jacksonova práce, u níž má čtenář trochu problém s nesčetnými zkratkami politických stran, hnutí a odbojových organizací, představuje nepochybně vynikající dílo o historii Francie v letech druhé světové války. Jistě by si zasloužila srovnání s obdobným počinem z české strany, dvousvazkovými Velkými dějinami zemí Koruny české z pera předních historiků našeho odboje Jana Gebharta a Jana Kuklíka, které se dostaly na pulty obchodů v takřka stejné době.
Přeložil Jaroslav Hrbek, BB art, Praha 2006, 736 s., 590 Kč