Ďáblův doktor, Nordböhmischer Faust, Schwarz- künstler von Schumburg a mnoha jinými přízvisky byl označován Johann Joseph Anton Eleazar Kittel. Řada pověstí o jeho činech byla přeložena z němčiny do češtiny — obec Šumburk (dnes Krásná, dříve Schumburg, předtím Ssubertowicze) se v časech mezi třicetiletou a druhou světovou válkou nacházela na jazykovém pomezí. O Kittlovi je známo, že jeho děda Kaspara povolal do Šubrtovic majitel panství hrabě Des Fours. Německy hovořil i Kasparův syn a dědic lékařského řemesla Melchior Johann Anton stejně jako vnuk Johann Joseph Anton.
Poznámka o lékařském řemesle není náhodná — J. J. A. Kittel se vzdělával v praxi u svého otce i pilným samostudiem, takže dosáhl hodnosti chirurga (ranlékaře). Píle a talent mu zajistily místo osobního lékaře hrabat Des Fours a jeho věhlas se rozlétl nejen po severočeských horách a podhůří, ale dosáhl i do Prahy. Kittl se stal dokonce členem III. řádu sv. Františka (odtud jméno Eleazar) a předepsaný oděv (dlouhý plášť) zavdal příčinu, jak vysvětlit chirurgovu "všudypřítomnost" — plášť byl prostě létací. Horalská pověrčivost neznala hranic — ani jazykových, ani náboženských. A tak se proti Kittlovi obrátila i jeho opravdová zbožnost a lidumilnost. O té první svědčí, že dal ze svých prostředků vystavět v letech 1756 až 1760 barokní kostel sv. Josefa, kolem roku 1770 i důstojné obydlí kněze a roku 1772 též morový sloup Nejsvětejší Trojice. Teprve ale nedávno se na farnost vrátilo s novým administrátorem vše, co je důstojné a spravedlivé. Dne 1. května 2003 — ne na Svátek práce, ale na den sv. Josefa-Dělníka — sem zavítal litoměřický biskup Josef(!) Koukl.
Pomníkem Kittlovy lidumilnosti se však stal dům čp. 10, zvaný Burk nebo Purk. Velký, zčásti zděný, avšak povětšině roubený dům s mansardovou střechou tak působil ještě donedávna a svého času skýtal útulek nejen lékařově početné rodině, ale i mnoha pacientům. Jen málokterému nepomohla Kittlova chirurgická zručnost, znalost léčivých bylin a účinků vodoléčby. Jenže pověst o "zázračném všehoji" byla jen pověstí, a tak nakonec již nikdo z tehdejších pacientů dávno není mezi námi a 16. listopadu 1783 opustil tento svět i Kittl. Nevíme, zda se po jeho smrti ozvalo v Šumburku kohoutí kokrhání, ohlašující záchranu lékařovy duše před peklem, ale jistě toho nebylo třeba. Nicméně jako by pach síry trochu zavanul: po Kittlově smrti věhlas místa pominul, vyhnání německého obyvatelstva poznamenalo celý kraj, poslední nájemník opustil Burk v polovině 70. let 20. století. Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů navrhl respektovat genia loci a zřídit v něm domov důchodců, avšak dům koupil Metrostav a chystal se v něm vybudovat rekreační objekt.
Po "sametovém převratu" státní úřady převedly Kittlův dům na Obecní úřad v Pěnčíně, jenž jej prodal česko-švýcarské firmě. Následoval celkem obvyklý scénář: firma měla své plány a požadavky, jež rozdělily místní obyvatele i jejich zastupitele, a posléze vše uvízlo na mrtvém bodě. Teprve na jaře 2004 byl Kittlův dům na základě nové kupní smlouvy vrácen obci Pěnčín. Zastupitelstvo vyčlenilo na jeho záchranu jistou částku peněz, byl získán grantový příspěvek z Programu architektonického dědictví a probuzen zájem nejen stálých obyvatel, ale i chalupářů v okolí. Nejsem profesí stavitel ani památkář, ale fotografie, jež jsem pořídil počátkem července tohoto roku, svědčí o tom, že přinejmenším oprava nosné konstrukce krovu a obnova střešního pláště míří do finále. Ovšem představa dokončení alespoň základních rekonstrukčních prací k 225. výročí Kittlovy smrti v listopadu 2008 vyžaduje nejen jeho pevnou víru.
A ještě poznámka na závěr. Čeští úřední "přejmenovávatelé" místních názvů se nechali paradoxně ovlivnit německým romantickým výkladem původu jména Šumburk, evokujícím název Schönberg (Krásná hora, ve smyslu Krásná vyhlídka). Proč se jen neinspirovali podobně jako tvůrci pozoruhodného televizního seriálu a nerozhodli se pro jméno Šumná namísto Krásná. Nebyl bych se tak lehkověrně spletl a v desátém díle Velkých dějin zemí Koruny české omylem neztotožnil Kittlův Šumburk se Šumburkem nad Desnou, který se nachází jen kousek od dnešní Krásné. Snad to tímto článečkem alespoň trochu napravím.