Dějiny a současnost

Nositele Nobelovy ceny za literaturu Alexandra Solženicyna automaticky spojujeme spíše s jeho staršími díly jako Jeden den Ivana Děnisoviče nebo Souostroví Gulag. On však tvoří stále a většina z jeho knih je překládána obratem i do češtiny (naposledy kontroverzní Dvě stě let pospolu). V rozhovoru pro týdeník Der Spiegel (viz také Zápisník) otištěný i v magazínu HN Víkend 31/2007 vyslovil svůj názor na Putina a dnešní Rusko, ale třeba i na únorovou a říjnovou revoluci v roce 1917. A také doslovně citoval některé pasáže ze svých knih — protože „...v gulagu jsem někdy psal dokonce i na kamenné stěny. Psával jsem také na útržky papíru, napsané jsem se naučil nazpaměť a papírky jsem zničil“. (ivc)

Rozhovor s Danielem Vaňkem (Respekt 34/ 2007), genetikem, který nyní pracuje na projektu Archeosteon — analýza DNA z kostí Přemyslovců pochovaných na Pražském hradě, je více než uklidňujícím pro ty, kteří se nedočkavě těší na výsledky tohoto výzkumu našich předků s (údajným) svatým Václavem na čele. Kosterní pozůstatky se dostaly do těch nejlepších rukou. (ivc)

V kulturní příloze MFD Kavárna vyšel 2. srpna 2007 rozhovor s filozofem Václavem Bělohradským o deseti knihách, které otřásly světem. Bělohradský se mimo jiné pořádně "opřel" do Babičky Boženy Němcové, respektive do jejího zneužití komunisty po roce 1948. Přesto knihu považuje za několikanásobný kýč: katolický, prorakouský, ruralistický, populistický, národotvorný a politický. S lecčíms lze jistě s Václavem Bělohradským souhlasit, ale že by měla Babička něco společného s ruralismem? (eb)