Politický a územní vývoj Slezska od raného středověku do novověku včetně podrobné bibliografie, doplněný kvalitním ikonografickým materiálem — tak by se dal ve stručnosti shrnout obsah nejnovější monografie Radka Fukaly. Recenzovaná publikace je však současně také ukázkou výborně zvládnutého historického řemesla a bohatým zdrojem informací o regionu s mnoha specifiky a svébytnými osudy.
Prolog seznamuje čtenáře se strategickým významem Slezska v rámci středoevropských dějin, zejména vzhledem k jeho nerostnému bohatství a důležitým obchodním trasám, které přes toto území vedly a spojovaly jednak východ a západ Evropy, jednak Pobaltí se Středomořím. Z těchto důvodů se Slezsko již od středověku stávalo objektem zájmu polských i českých panovníků, později Habsburků a Hohenzollernů, jak autor dokládá na mnoha příkladech. Vzhledem ke své poloze se dějiny Slezska nutně utvářely v závislosti na významnějších sousedech, možná i proto se vlastní historie této země nedočkala pokaždé plného docenění. Právě tuto mezeru se autor pokouší vyplnit.
Kniha je členěna chronologicky, od základních geografických údajů a nejstarších zmínek o Slezsku a jeho obyvatelích přes úlohu Přemyslovců a Lucemburků až k nástupu Habsburků. Logickým závěrem výkladu je rok 1740, kdy došlo k odtržení většiny Slezska a Kladska od českých zemí. Přestože je převážná část práce zaměřena na politický vývoj, autor se nevyhýbá ani tématům souvisejícím s náboženstvím a kulturou. Z tohoto hlediska je třeba vyzvednout bohatou obrazovou přílohu včetně detailních popisků, které doplňují a obohacují základní text. Ohledně náboženství věnuje pozornost mj. existenci řeholních a rytířských řádů, připomíná význam klášterů při šíření osvěty a vzdělanosti v období humanismu a reformace, jejímž centrem bylo město Vratislav, nebo roli jezuitů působících ve Slezsku od poloviny 16. století.
K největším specifikům Slezska patří jeho začlenění k několika státním útvarům, stejně jako míšení německého, polského, českého a židovského vlivu. Z tohoto důvodu se autor nemohl vyhnout alespoň kratším exkurzům do dějin sousedních států v těch historických okamžicích, kdy se jejich osudy se Slezskem protnuly. V kapitolách věnovaných středověku tedy můžeme sledovat mocenské zájmy českých panovníků v Polsku.
Vazeb mezi Slezskem a Čechami nacházíme v knize celou řadu, přitom ne vždy si tuto blízkost dnes uvědomujeme. Ve Vratislavi se například narodil Jan Jesenius, působili zde Jan Evangelista Purkyně a František Ladislav Čelakovský, obě země spojuje úcta ke sv. Vojtěchu a sv. Janu Nepomuckému, na severní Moravě i ve Slezsku probíhaly v 17. století nechvalně známé čarodějnické procesy. Ve stejnou dobu jako v Čechách docházelo i ve Slezsku ke středověké kolonizaci, která napomohla ke zvýšení hospodářské úrovně a přinesla s sebou populační růst, ale současně s ním převahu německého obyvatelstva na jihozápadě země. Autor zdařile popisuje snahy o sbližování středoevropských státních celků, dynastickou politiku vedoucí ke spojenectví Čech, Slezska a Uher. Zároveň s líčením slezských dějin tak vytváří barvitý obraz dějin střední Evropy a jejích vládců.
Kniha je psána velmi hutným stylem vyžadujícím ovšem značné čtenářské soustředění. Zhruba třetinu práce tvoří přílohy a rejstříky, vyhotovené stejně precizně jako rozsáhlý, dvacetistránkový soupis pramenů a literatury a zasluhující nejvyšší ocenění. Obrazové přílohy doplňují podrobné mapy Slezska, které názorně ilustrují jeho proměny. Za stejně záslužné lze bezpochyby považovat genealogické tabulky knížecích dynastií. Hovořit o těchto částech jako o příloze plně nevystihuje jejich význam — právě díky nim totiž čtenář snáze pochopí vykládanou problematiku. Kladné hodnocení je třeba připsat také přesnosti při uvádění místních názvů, a to ve všech jazykových variantách.
Zmiňme se ještě o dvou oddílech knihy, které můžeme označit za průkopnické — o kapitole věnované přemyslovskému Opavsku a jeho státoprávnímu uspořádání a především o komentovaném soupisu domácí i zahraniční literatury věnované Slezsku. Najdeme zde nadmíru fundované srovnání tří národních historiografií, české, polské a německé, včetně nejnovějších titulů z let 2003—2006, výčet velkých edičních počinů, ale i časopiseckých studií, informace o archivech, v nichž se nacházejí zásadní prameny k dějinám Slezska.
Můžeme konstatovat, že obsáhlá, fakty doslova nabitá kniha ve všech směrech přispívá k tomu, aby atribut "neznámý" ve spojení se Slezskem byl už příště nadbytečný.
Veduta, České Budějovice 2007, 348 s., 425 Kč