Šumava v minulosti zažila leccos. Jako hraniční pohoří zaujímá mimořádnou pozici v českém národním mýtu, ve 20. století se po nuceném odchodu velké části místního obyvatelstva stala "zemí nikoho" na pomezí dvou světů a dnes je oblíbenou turistickou oblastí.
Tím, kdo po léta odkrývá zapomenuté děje a lidské osudy a snaží se o nalezeném informovat co nejširší veřejnost, je historik Muzea Šumavy v Kašperských Horách Vladimír Horpeniak. V roce 2006 založil spolu s několika přáteli občanské sdružení Šumavský kulturní spolek, které sídlí v Kašperských Horách. Jistě není bez zajímavosti, že zakládajícími členy jsou kromě šumavských usedlíků (vedle V. Horpeniaka ještě učitel a duchovní z Hartmanic Václav Diviš) také majitelé rekreačních objektů v blízkém okolí (např. sólista Symfonického orchestru Českého rozhlasu Jiří Pellant nebo muzikoložka Zuzana Petrášková), což je jev v příhraničních oblastech nikoli neobvyklý.
Spolek si vytkl za cíl nejen obnovovat místní kulturní a duchovní tradice a ochraňovat historické a krajinné památky, ale také aktivně organizovat vlastní kulturní a vzdělávací akce v oblasti výtvarného umění, hudby, literatury a vlastivědy, případně podporovat další podobné aktivity v regionu, čímž se poněkud odlišuje od běžných "okrašlovacích" korporací. V těchto snahách samozřejmě není zcela osamocený, stabilně spolupracuje především s městem Kašperské Hory a s Muzeem Šumavy. Stále častější je také součinnost s bavorskými sousedy, jejichž předkové po staletí obývali šumavský hvozd spolu s Čechy.
Za dva roky své existence spolek vpravdě nelenil. Mnohé z jeho aktivit se rozvíjejí kolem kašperskohorských historických památek, především pak hřbitovního gotického kostela svatého Mikuláše, který je už deset let postupně opravován. V současné době se spolek intenzivně podílí na shánění financí k restaurování tamních varhan a k výrobě replik původního bohoslužebného vybavení kostela. Ale nezůstává jen u obnovy památky: spolek v tomto mimořádném architektonickém prostoru s výbornou akustikou pravidelně pořádá koncerty, zaměřené především na barokní duchovní hudbu (např. soubor Ensemble Accento). V hudební oblasti neopomíjí ani současnou tvorbu. Pozoruhodným zážitkem bylo vystoupení dětského pěveckého sboru Chorus Angelus s kompozicí mladých autorů Igora Angelova a Varhana Orchestroviče Bauera Conversation (Příběh Času, Života, Člověka a Krajiny). Kašperské Hory také zažily světovou premiéru skladby Šumavské variace z pera Jiřího Temla v podání souboru Iucundus Ensemble.
Členové spolku samozřejmě také pečují o návrat starých tradic a o vytváření nových. Byly obnoveny poutní mše k svátku svaté Anny, u příležitosti 650. výročí založení nedaleké obce Červená (původně Rothsaifen) byla uspořádána oslava s koncertním programem a znovuzrozenou letní poutí k tamní kapli Panny Marie Pomocné, Vladimír Horpeniak připravil pamětní publikaci s informacemi o minulosti i přítomnosti vsi. Již dvakrát proběhlo na hradě Kašperku Requiem za Karla IV., tedy ekumenická bohoslužba pořádaná ve výroční den smrti zakladatele hradu.
A nechybí ani podpora vydávání knih a přednáškové aktivity. Spolek zorganizoval slavnostní prezentaci knihy Slova přátelům, sbírky kázání výrazné kašperskohorské osobnosti, arciděkana P. Františka Nováka (1920—1985). V Muzeu Šumavy se konal Večer šumavské knihy, koncipovaný jako setkání nakladatelů nejnovějších knižních titulů s touto tématikou. Mezi pravidelné hosty Kašperských Hor patří archeologové Jiří Waldhauser a Miloslav Slabina, přednášející zde o keltských vykopávkách, dále historik umění Jan Royt, nebo nejnověji antropolog Giuseppe Maiello, který pronesl přednášku o vampyrismu. A to zdaleka není všechno: vzniká televizní dokument o Vánocích na Šumavě, připravuje se zcela nový kašperskohorský betlém atd.
Šumava zkrátka postupně vstává z mrtvých. Jistě je to zásluha mnoha různých sdružení a jednotlivců a Šumavský kulturní spolek se na tomto díle i přes svou krátkou existenci podílí velmi výrazně.