Když v roce 1996 vyšla kniha Stanislava Batůška sestávající z krátkých medailonů členů hnutí Katolické moderny, mnohý čtenář se s některými jmény seznámil vůbec poprvé. Osoby jako Karel Dostál-Lutinov, Sigismund Bouška, Xaver Dvořák či Josef Svozil nepatřily k příliš známým. Osobnostmi spojenými s Katolickou modernou se začal systematicky zabývat především olomoucký historik Pavel Marek, který na dané téma v průběhu posledních deseti let publikoval celou řadu dílčích studií, monografií a edic. K projasnění otázek kolem Katolické moderny také přispěla v roce 2000 brněnská výstava Zajatci hvězd a snů. Katolická moderna a její časopis Nový život (1896—1907) a stejnojmenný sborník, který se i s ohledem na výstavní projekt více zaměřil na výtvarnou a literární činnost katolických modernistů.
Nelze říci, že by Katolická moderna byla nějakým jednotným hnutím, které by mělo pevnou organizační strukturu, jasná pravidla a centrální tiskový orgán. Jednalo se o volnější sdružení katolických intelektuálů, které spojovaly tu více, tu méně společné zájmy a názory na umění, literaturu, teologii, filosofii či politiku. To vše samozřejmě s ohledem na tehdejší postavení katolické církve, která se jen těžko vyrovnávala s postupnou ztrátou svého vlivu minimálně od poloviny 19. století.
Marek Šmíd se ve své knize pokusil rozšířit dosavadní literaturu o další dosud málo zpracované téma, a sice vztah katolických modernistů a T. G. Masaryka. Dojem z recenzované knihy je však přinejmenším rozpačitý. Její první polovina není nic víc než "výtahem" z nedávno vydané a snadno dostupné literatury o Katolické moderně. To se týká především krátkých medailonů jednotlivých osobností hnutí či počátků vydávání časopisu Nový život, kde se navíc autor dopouští několika zbytečných chyb způsobených ať již vlastní nepozorností či nekritickým přebíráním informací z literatury (např. hlavním redaktorem časopisu Bílý prapor nebyl po celou dobu jeho vydávání František Světlík, ale v počátcích list řídil Josef Svozil, s. 85). V tomto ohledu se poněkud samoúčelným jeví i poznámkový aparát, který je lehce "děravý". Tam, kde by čtenář očekával přesný odkaz na citovaný pramen se jej v mnoha případech nedočká. Hlavní problém však spočívá v tom, že autor v první části neustále opakuje již dříve napsané. Díky rozvržení do malých kapitol se osudy a problémy jednotlivých představitelů rozpadají do dílčích postřehů, ale dohromady jako celek text neladí. Těmto pasážím by rozhodně prospělo lepší redakční zpracování a velmi podstatné zkrácení.
Druhá polovina knihy je o poznání zdařilejší. Tam, kde se autor drží přímo svého vlastního tématu, tedy vztahu T. G. Masaryka ke Katolické moderně, je výsledný dojem dobrý. Autorovi se podařilo shrnout a interpretovat Masarykovy názory na katolické modernisty od počátku 90. let 19. století až do roku 1907, kdy po vydání papežské encykliky Pascendi Dominici gregis dochází k zániku katolických modernistických snah.
Marek Šmíd v mnohém doplnil a zpracoval průběhy jednotlivých afér, které se zejména v letech 1899—1905 odehrály na Moravě (aféra olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna, Judova aféra, Hoferova aféra atd.) a zevrubně popsal postupnou proměnu vztahu T. G. Masaryka ke Katolické moderně. Masaryk v polovině devadesátých let vystoupení katolických modernistů uvítal a pozitivně referoval o jejich nových časopisech. Z počátečního sympatizanta se však během krátké doby stal úhlavní nepřítel. Je pochopitelné, že Masarykovi vadila názorová neujasněnost a nedůslednost v církevně-reformních otázkách, množství afér a jistě i bojovnost a neústupnost hlavních představitelů Katolické moderny (v tom vynikal zejména Karel Dostál-Lutinov, ale také Josef Svozil, kterého však nakonec Masaryk, na rozdíl od Dostála, přetáhl do svého tábora).
Závěrem snad jen tolik: je opravdu škoda, že si autor nedal více práce s vlastní přípravou knihy. Její text totiž vychází z rigorózní práce, kterou Marek Šmíd obhájil na Filosofické fakultě UK v roce 2006 a tento fakt je na publikovaném textu příliš patrný. Pečlivou revizí a redakčním zpracováním by se jistě daly mnohé pasáže vypustit a jiné shrnout. Problém by však byl v tom, že takto připravený text by bohužel nevystačil na knihu, ale mohl by dobře posloužit jako rozsáhlejší studie. V tomto smyslu proto považuji vydání knihy Marka Šmída za poněkud ukvapené a předčasné.
L. Marek, Brno 2007, 248 s., 240 Kč