Konzervy z UNRRY začaly do Československa proudit na jaře 1945. Pomohly nasytit obyvatelstvo sužované šestiletou okupací, ale zároveň způsobily revoluci v dosavadních stravovacích návycích. Vždyť s konzervami mělo u nás v té době zkušenost jen pár světaznalých jedinců nebo trampů. Většina lidí na ně pohlížela s velkou nedůvěrou a nevěděla, co si s nimi počít. Když se jim anglicky popsané plechovky přece jen nakonec podařilo otevřít, čekalo je další překvapení — uvnitř bylo sice jejich oblíbené vepřové, ovšem nikoliv s knedlíkem a zelím, ale zalité hruškovou či jablečnou omáčkou.
Konzervy k nám byly dováženy v rámci akce UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration), což byl vůbec první projekt mohutné mezinárodní humanitární a rozvojové pomoci v dějinách. Začalo se o něm uvažovat už v době, kdy druhá světová válka zdaleka nebyla u konce. V listopadu 1943 se na něm ve Spojených státech shodlo více jak čtyřicet zemí — budoucích signatářů OSN. Tyto státy si byly vědomy toho, že přežít válku je jedna věc a přežít mír druhá. Cílem UNRRY bylo zabránit hladu a epidemiím nakažlivých nemocí (v živé paměti byla španělská chřipka, které po první světové válce padly za oběť miliony lidí) a pomoci zemím zpustošeným válkou postavit se znovu na vlastní nohy. UNRRU financovaly z více jak dvou třetin USA, přispěla také Kanada, Velká Británie a v menší míře i další státy. Země, kterým byl nárok na pomoc ze strany UNRRY přiznán, včetně Československa, ji obdržely zdarma a platily jen administrativní výdaje a částečně dopravu.
Dodávky zboží s nápisem UNRRA k nám začaly směřovat s postupujícím osvobozováním. První vlak naložený masovými konzervami, šatstvem, botami, léky a zdravotnickým materiálem dorazil do východoslovenského Trebišova 2. května 1945. Z přístavů Konstanca, Brémy, Hamburk, Rotterdam a Le Havre bylo zboží na československé území dováženo po železnici nebo v nákladních automobilech. Aby mohlo být dopraveno co nejrychleji, UNRRA nám věnovala desítky lokomotiv, tisíce vagónů, aut a také hektolitrů benzínu a nafty. V rámci poválečné pomoci k nám byla, vedle masových konzerv, dovážena především mouka, kondenzované i sušené mléko, ovesné vločky, káva, kakao, čaj, čokoláda, sušená vejce, sardinky, makaróny, rýže, hrozinky, vanilka, pepř, džemy, sušenky, máslo i margarín, a také předmět touhy snad všech tehdejších dětí — žvýkačky. Některé z těchto komodit byly u nás naprosto neznámé — například burákové máslo, sušené maso nebo grapefruitové, rybízové a rajčatové džusy. Ministerstvo výživy proto v roce 1946 vydalo speciální brožurku nazvanou Jak připravovat zboží UNRRA, ve které názorně popisovalo, co je možné z jednotlivých potravin v kuchyni vytvořit. Jiné pochutiny, například zrnkovou kávu nebo čokoládu, lidé neviděli po dlouhé válečné roky, kdy si museli vystačit s nejrůznějšími náhražkami. Děti narozené na počátku okupace pak poprvé ochutnaly pomeranče, kakao nebo datle. UNRRA k nám dodávala nejen potraviny, ale také šatstvo, látky, obuv, pneumatiky, léky a zdravotnický materiál, dokonce celá vybavení nemocnic včetně sanitek, zubařské nástroje, rentgenové filmy, mýdlo, cigarety, obilí (například ještě v březnu 1946 byl každý třetí bochník upečen z obilí od UNRRY), traktory, umělá hnojiva, autobusy, mostní konstrukce, krávy, ovce, koně, dokonce i líhňová vejce, z kterých se až u nás vyklubala kuřata. Celkem Československo obdrželo pomoc za zhruba 270 milionů dolarů. Kromě toho UNRRA pomáhala organizovat návrat vězňů z koncentračních táborů nebo pátrala po dětech zavlečených do Německa. Její činnost v Československu byla oficiálně ukončena k 30. červnu 1947, ale dobíhala ještě řadu následujících měsíců.
Komunisté z UNRRY nebyli nadšeni, v jejich tisku se objevovaly články snažící se tuto pomoc přicházející ze Západu zdiskreditovat — mimo jiné nepravdivým tvrzením, že zboží nám není dodáváno zdarma, ale Československo za něj platí tvrdými valutami. Poté, co převzali moc, dostala se tak jako všechno americké a západní, tedy "imperialistické", na "index". Bylo o ní dovoleno publikovat jen pár hanlivých článků, nejapných kreslených vtipů a básniček. Ve školách se o ní, stejně jako o našich letcích působících za války v Anglii nebo o skutečnosti, že Plzeň osvobodili Američané, nesmělo mluvit. Slovo UNRRA mělo být z naší historie zkrátka vymazáno. Ale chceme-li popsat každodenní život v Československu těsně po druhé světová válce, nemůžeme UNRRU opomenout. Pátrá-li dnes člověk mezi pamětníky, udělá zajímavou zkušenost. Lidé se při slově UNRRA rozzáří a začnou nadšeně vyprávět o potravinách v krásných obalech, které před tím neviděli celou válku nebo je ochutnali vůbec poprvé v životě. Jistě, v jejich dnešních veskrze pozitivních vzpomínkách hraje svoji roli i fakt, že pár let po skončení druhé světové války byla spuštěna železná opona a mnohé to dálkou vonící a atraktivně zabalené západní zboží se pro většinu z nich stalo nadlouho nedostupným.