Ačkoli žijeme v době mobilních telefonů a satelitních televizí, naše vědomosti o mimoeropských kulturách jsou většinou povrchní a kusé. Může se zdát, že země jako Japonsko a Korea se tomuto tvrzení vymykají; vždyť kdo by neznal japonskou elektroniku či korejská auta! Postoj většiny Čechů k cizím kulturám je však, bohužel, častokrát ovlivněn hluboce zakořeněnými předsudky a obecně zažitými stereotypy. Proto je každá nová publikace, která se snaží tyto stereotypy překonat, přijímána s velkým očekáváním. Má-li navíc tak sugestivní podtitul jako poslední kniha Jiřího Janoše, laik ani odborník zřejmě nebudou váhat a knihu si pořídí.
Hned v úvodu autor slibuje „seznámit čtenáře s některými zajímavými stránkami vývoje vzájemných vztahů mezi Japonskem a Koreou“ (s. 11) a nabízí celoživotním studiem podloženou analýzu dějin, myšlení a jazyka Japonska a Koreje. Čtivým slohem psaný výklad objasňuje proces formování centralizovaného státu v Koreji a na japonských ostrovech, srovnává více než tisíciletý vývoj císařského Japonska s královskou Koreou a zavádí nás až do druhé poloviny bouřlivého dvacátého století. Obdobně autor rozkrývá jednotlivé vrstvy duchovního života japonské a korejské společnosti a poukazuje na hlavní rozdíly mezi psanou i mluvenou japonštinou a korejštinou. Závěrečný epilog, ve kterém se čtenář například dozví, kdy Japonky vyrážejí na první rande či jak funguje podlahové vytápění korejských bytů, je už jen pomyslnou třešničkou na mnohapatrovém dortu východoasijských "laskomin". Jak už to však bývá, nikde není zaručeno, že smícháním těch nejlepších ingrediencí získáme stejně lahodný výsledek. K takovémuto zjištění postupně dochází i čtenář, který očekává od seriózně se tvářící knihy něco víc než jen souhrn všeobecně známých faktů.
Celá práce postrádá jednotící myšlenku a je rozmělněna do relativně samostatných "pidikapitol" (273 stran textu je rozděleno do 7 částí, 16 kapitol a 106 subkapitol!), které svým rozsahem i obsahem připomínají spíše populární články z časopisu Koktejl než části souvislého, logicky provázaného textu. Autor sice avizuje výklad s důrazem na vzájemné vztahy, ve skutečnosti jim však věnuje jen minimání prostor a jednotlivé jevy popisuje odděleně — v Japonsku jsou samurajové, v Koreji jangbani; v Japonsku se jí ryby, v Koreji zas maso.
Janoš v úvodu upozorňuje, že „kniha nemá být ryze vědeckou prací“, a nesnaží se proto o „formulování nějakého vlastního pohledu na japonské či korejské dějiny“. Ačkoliv právě autorův vlastní přístup by učinil knihu zajímavou a přínosnou, čtenář by se jistě spokojil alespoň s kritickým zhodnocením existujících názorů na jednotlivé události japonských a korejských dějin. Výčet použitých pramenů (přinejmenším těch japonských) však není ani vyčerpávající, ani reprezentativní. Jedná se převážně o přehledové tituly staršího data a zcela jsou opominuty hlavní práce současných historiků japonských i zahraničních, např. šestidílný komplet Cambridge History of Japan. Nechápu, proč autor používá Slovník japonských dějin levicově orientovaného nakladatelství Iwanami šoten a nesáhne po patnáctidílném historickém slovníku (Kokuši daidžiten) z prestižního nakladatelství Jošikawa kóbunkan!
V knize je celá řada chyb; některé je možné přičíst na vrub nepozorné redakci (prefekturou Mijami je zřejmě míněna prefektura Mijagi, s. 22; jméno profesora Reischauera není Erwin ale Edwin, s. 15; Českou filharmonii vyslovují Japonci Čeko firu a nikoli Čeko fire, s. 282), jiné však zjevně pramení z autorovy nedůslednosti či neznalosti. Ačkoli v úvodu tvrdí, že při přepisu japonských jmen se vždy řídí evropskými zvyklostmi, na několika místech toto pravidlo nedodržuje (Tojotomi Hidejoši či Minamoto no Joritomo — dokonce i s genitivní partikulí no, kterou lze smysluplně použít pouze v japonském pořadí jmen, s. 76).
Co říci závěrem. Čtenář této recenze by mohl nabýt dojmu, že nákup knihy byly vyhozené peníze. V žádném případě tomu tak není. Pro toho, kdo hledá zajímavosti z historie i každodenního života, kdo chce vědět, jak na ulici rozeznat Korejce od Japonce, má kniha svoji hodnotu. Stejně tak jako autorovy dřívější příručky Tajemný Nippon či Dokonale utajená Korea, od kterých se svým charakterem a obsahem příliš neliší. Kdo se však snaží dopátrat skutečné podstaty problémů japonsko korejského sousedství v celé jejich šíři — bez ohledu na to, zda je jen zvídavým laikem či profesionálním historikem — ten si bude muset počkat na trochu jinou publikaci.
Academia, Praha 2007, 352 s., 295 Kč