Recenzovaná publikace je pátým svazkem ediční řady Gender sondy, bezpochyby záslužného počinu nakladatelství SLON. Pokouší se uchopit z různých úhlů pohledu téma mateřství v (evropské) moderní společnosti. Jedná se na jedné straně o téma obecné, na druhé o téma svým způsobem specifické. Obecné v tom smyslu, že je předmětem zkoumání řady vědních disciplín, a specifické v tom, že je spojováno s konkrétní osobní zkušeností, s "reálnou matkou". Termín jsem si vypůjčila z redakčního úvodu, kde je ovšem použit v jiném kontextu. Chci tím naznačit, že to, co zdánlivě vypadá jasně a jednoduše, je ve skutečnosti velmi komplikovaným jevem, který má svou historii, ideologii a mytologii. Právě proto se lidé často "chytře" ptají, jak může psát o mateřství člověk bez zkušeností "reálné matky". Recenzovaný sborník ukazuje, že je to nejen možné, ale také žádoucí a důležité pro rozvoj metodologie humanitních věd.
Na počátku bylo kolokvium s názvem V bludném kruhu, které uspořádalo Centrum genderových studií FF UK v zimním semestru roku 2005/2006. Počátečním inspiračním zdrojem byla osobnost spisovatelky a političky Boženy Vikové-Kunětické a pojetí mateřství v jejím literárním díle. Stejnojmenná publikace představuje pokus o shrnutí takřka půlročních debat a reflexí.
Napsat recenzi sborníku je vždy nadmíru obtížným úkolem, tím spíše sborníku, který se vyznačuje interdisciplinárním charakterem, odlišnými metodologickými přístupy a ještě ke všemu se věnuje tématu, jemuž "všichni přece tak dobře rozumíme". Máme-li v souladu s pedagogickými zásadami nejdříve chválit a teprve poté kárat, musíme předeslat, že právě interdisciplinarita a různé metodologické přístupy jsou jedním z nepochybných kladů publikace. Do sborníku přispěly rovněž Libuše Heczková, Eva Kalivodová (inspirátorky výše zmíněného kolokvia), Zuzana Kiczková, Martina Pachmanová a Mariana Szapuová, jinými slovy "osvědčené" badatelky a autorky, které se dlouhodobě zabývají aplikací kategorie gender ve "svých" vědních disciplínách a rozhodně mají co říci k ústřednímu tématu.
Božena Viková-Kunětická (1863—1934), jejíž pojetí mateřství stálo u zrodu kolokvia i této publikace, je dnes díky historické produkci posledního desetiletí paradoxně známější jako politička než spisovatelka. Ti, kdo stáli na přelomu 19. a 20. století u zrodu její politické kariéry a podporovali ji, i ti, kdo o ní psali v posledním desetiletí, přehlíželi nacionalismus a antisemitismus v jejích veřejných projevech a v jednání. Je tedy nadmíru důležité a záslužné, že autorka vstupního textu Petra Štěpánková kriticky interpretuje tyto rysy veřejné a politické činnosti Vikové-Kunětické, polemizuje s názory, které spisovatelku označují za feministku, a na názorných příkladech ukazuje postup, jakým transformovala mateřství v politikum.
Úvodní příspěvek je jakýmsi můstkem k dalšímu zásadnímu textu, který jeho autorka Libuše Heczková nazvala „Cesta světla? Matriarchát Boženy Vikové-Kunětické“. Klade do protikladu spisovatelčiny politické názory, jež svým důrazem na vypjatý nacionalismus konvenovaly postoji velké části české veřejnosti, a její moderní názor na mateřství, nad nímž se pohoršovali i mnozí členové a členky její mateřské strany. Božena Viková-Kunětická jako jediná aktivistka a politička důsledně hájila právo neprovdaných žen na mateřství, jak však autorka správně připomíná, má její, nepochybně sympatický postoj, ještě další rovinu. „Kunětická je nejen olbřímí mateřskou feministkou přelomu století, ale i pohřbívačkou celé emancipační linie představované Světlou a Krásnohorskou. (...) Útok na celibát [v románu Medřická — pozn. D. M.] byl vlastně útokem na svobodnou ženu ve veřejném prostoru, ačkoliv to sama Kunětická pravděpodobně neměla na mysli. Ve svých důsledcích to byl útok velmi nebezpečný — dal se vyložit jako pokyn zatlačit ženu opět jen do domácího prostoru a marginalizovat sociální, intelektuální a lidské postavení ne-matky.“ Autorka naprosto precizně vyjádřila ambivalentní charakter spisovatelčina názoru na mateřství, který však považuje s odkazem na otázky, které mateřství stále vyvolává, za aktuální.
Po klíčových úvodních textech následují příspěvky dalších autorů, které nabízejí analýzu mateřství z pohledu různých humanitních věd: historie, dějin umění, literární historie a kritiky, filmové historie, antropologie, filosofie a etnologie.
Z metodologického hlediska je nejpodnětnější text Zuzany Kiczkové „Sociálne materstvo: koncepcia a príbeh“, který se snaží odpovědět na otázku, co legitimizuje status mateřství. Východiskem pro nalezení odpovědi není pouhá analýza dvou základních konceptů mateřství, biologického a sociálního, ale konkrétní ženská biografie, příběh "zrození" sociálního mateřství. Zařazení tohoto metodologicky zásadního příspěvku na konec publikace je snad jediné, co bych redaktorkám vytkla.
Petra Hanáková, Libuše Heczková, Eva Kalivodová (eds.), V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity, SLON, Praha 2006, 437 s., 300 Kč