- Ostrov kanibalů v zemi, kde zítra znamená včera. Ve folkloru sovětských gulagů se opakovaně vyskytovaly hororové příběhy o ostrově na Sibiři, kde se vězňové požírají navzájem. Pronikly i do samizdatu, nikdo je ale samozřejmě nebral příliš vážně, mělo se zato, že jde opravdu jen o folklor. V roce 1989 se ale historikům z Tomska podařilo tento bájný ostrov s určitou pravděpodobností lokalizovat. Zdálo se, že jde o ostrov Nasino v řece Ob, který okolní obyvatelé nazývali "ostrov kanibalů". Svědectví Sibiřanů ale byla příliš vágní a očividně legendární, než aby dodala fantastickým historkám alespoň zdání pravdivosti. V roce 2002 se však objevila v západosibiřských archivech obsáhlá zpráva o tomto ostrově, vypracovaná 22. září 1933 osobně pro Stalina, a byla také hned publikována. Potvrzovala vlastně vše, co se o ostrově kanibalů vyprávělo. 18. května 1933 bylo na 500 metrů širokém a 3 kilometry dlouhém pustém ostrově uprostřed obrovské řeky vysazeno 4556 mužů, 332 žen a 27 mrtvol zemřelých během transportu "zvláštních vyhnanců" — bez přístřeší, bez potravy, bez nářadí a osiva, bez oděvu, tak, jak byli přihnáni. V prvních dnech připlulo k ostrovu několik loděk čekistů, kteří vyhodili na břeh pytle mouky, pak ale utekli a k ostrovu se už nikdo nikdy nepřiblížil. Většina vyhnanců tu zemřela téměř okamžitě a 20. srpna už zbylo jen 2200 lidí, kteří se udržovali při životě pojídáním trávy, stromové kůry a mrtvol. Když mrtvoly došly, vraždili spoluvězně a jedli je.
...