V roce 2006 uplynulo 400 let od narození jednoho z posledních polyhistorů našeho kontinentu a významné postavy evropského myšlení 17. století, Jana Caramuela z Lobkovic. Rodák z Madridu, který před příchodem do Prahy strávil několik let na univerzitě v Lovani a zemřel jako biskup v severoitalském Vigevanu, se přes svůj nesporný význam do českého historického povědomí příliš hluboce nezapsal. Když se v roce 1647 objevil v hlavním městě českého království, očekávali ho se značným zájmem představitelé církevní i světské moci a měl zajištěnu hodnost opata v pražském benediktinském klášteře Emauzy. Přibližně po deseti letech Prahu definitivně opustil nikoli bez pocitu rozčarování: řada jeho příznivců se k němu obrátila zády nebo zachovávala zdrženlivý odstup, část mnichů v jeho klášteře s ním byla v otevřeném sporu a jeho jmenování biskupem v Hradci Králové bylo takřka ze dne na den panovníkem zamítnuto. Zásadní obrat měl řadu politických i osobních příčin.
...