Desátého července 2006 skončila v berlínském výstavním paláci Martin-Gropius-Bau výstava Baroko ve Vatikánu. Umění a kultura v papežském Římě (Barock im Vatikan. Kunst und Kultur in Rom der Päpste). Zůstal po ní krásný katalog a dobrý dojem. Pontifikáty jednotlivých "barokních papežů", počínaje Řehořem XIII., který nastoupil roku 1572, a konče Klimentem X, který zemřel v roce 1676, určily základní pořádací princip. Tato koncepce umožnila nejen představit preferované umělce konkrétního papeže, ale dala zároveň nahlédnout do sociální praxe vysoké římské společnosti 17. století — hlavními zadavateli uměleckých děl nebyli většinou sami papežové, ale jejich nepoti — příbuzní ve vysokých funkcích u kurie, na které papežové přenášeli svou "světskou" reprezentaci. Zároveň byla na obrazech, rytinách i v trojrozměrných předmětech představena oficiální zasedání, konkláve a významné slavnosti, při nichž se shromažďovali kuriální hodnostáři i jejich hosté. Díky několika krátkým filmům bylo na výstavě možné přiblížit se např. nástropním freskám Pietra da Cortona z Palazzo Barberini nebo si díky počítačovému modelu lépe představit vztahy mezi jednotlivými stavebními částmi a prostory katedrály sv. Petra. Pro českého čtenáře není krom několika zmínek o kardinálu Harrachovi bez zajímavosti ani souvislost s jarní pražskou výstavou a konferencí o jezuitském řádu v Čechách. Jezuité jako objednavatelé umění a stavebníci barokního Říma byli výrazně zastoupeni nejen v expozici věnované jejich zvláštnímu příznivci Řehoři XIII., ale také v závěrečných oddílech o řádech, světcích a vědě v barokním Římě. K autentickému dojmu Říma 17. století v německé metropoli přispěly nejen velkoformátové umělecké fotografie současného Říma, ale i tropická vedra panující v Berlíně v době končící výstavy.
...