Bitva u Hattínu v roce 1187 přinesla křižákům katastrofální porážku. Vítězný sultán Saladin projevil vůči většině zajatých prominentů Jeruzalémského království velkorysost. Členy rytířských řádů, templáře a johanity, však vlastními penězi vykoupil z rukou svých vojáků a dal je do jednoho popravit.
Podle Saladinova tajemníka Imáduddína al-Isfaháního sultán prohlásil: Vyčistím zemi od těchto dvou nečistých plemen! Za každého rytíře vydaného na smrt slíbil vyplatit padesát dínárů. I muslimští učenci a asketové pak žadonili, aby směli některého z nich zabít, vytahovali meče a kasali si rukávy. Saladin seděl na vyvýšeném pódiu a pobaveně přihlížel. Další současník, kronikář Ibn al-Athír, vypráví, že ještě rok poté, když šel po bitevním poli, našel zem posetou kostmi popravených rytířů. Sděluje také důvod sultánovy nenávisti vůči rytířským řádům: Dal pobít především tyto muže, protože byli nejzuřivější z franských válečníků, a takto od nich muslimy osvobodil. Nejen válečná strana na dvoře jeruzalémského krále Guye Lusignana, ale i protivníci v samotném muslimském táboře spatřovali v rytířských řádech jádro a výkvět křesťanské armády. Jejich příslušníci, kteří měli slučovat rytířskou zdatnost s mnišskou zbožností, bývají považováni za ztělesnění středověkého ideálu křesťanského rytíře. Kdo byli a kde se vzali tito elitní bojovníci křižáckého vojska?
...