Francouzský král Ludvík XIV. patří bezesporu k historickým osobnostem, které se vryly do povědomí i široké veřejnosti. Stal se oblíbenou postavou historických románů, ale také jakýmsi symbolem absolutistického systému 17. století se vším, co k takové představě "tradičně" patří. Je proto až s podivem, že se v češtině příliš mnoho prací zpracovávajících období Ludvíkovy vlády či život jeho samotného (nahlížený z různých úhlů i metod) nevyskytuje a tento stav nevylepšuje ani bilance literatury překladové.
Svým způsobem je absence ludvíkovských publikací logická. S českými zeměmi Francie Ludvíka XIV. nijak významně (což lze vlastně obecně konstatovat o těchto bilaterálních vztazích až do 19. století) spojena nebyla. Jinak ale vypadá srovnání významu vztahu s císařem, a tedy českým králem. Evropská politika i společnost po třicetileté válce byla právě na vztahu francouzského a římsko-německého panovníka více než odvislá. Ovšem nahlížení "naší doby temna" ze širší perspektivy, ať už politické či třeba teoreticky státoprávní, se u nás stále drží spíše v kojeneckém věku.
Recenzovaná kniha vyšla ve Francii již v roce 1984 a je součástí trilogie analyzující panovníka, jeho vládu a království. Do češtiny přeložený titul je více než zasvěceným průvodcem po posledně jmenované položce. Blucheho pohled je velmi proludvíkovský, a především profrancouzský (v tom navazuje na předobraz voltairovských tezí), jednoduše řečeno, co je francouzské, to je, slovy autora, "naše". Za jednu z hlavních deviz, ve smyslu pojetí vztahu země a vládce, může být jistá konzistentnost, s níž je ve studii vnímán svrchovaný panovník s vývojem v zemi, které vládne (což nelze říci o obrazu Ferdinanda III. či Leopolda II. v české historiografii o stejném období). Dokonce základní tezi o "napodobování Krále Slunce" — jednostranně chápaný vliv Ludvíka XIV. na kulturní, společenský a především dvorský život — dovádí Bluche ještě o kousek dál: ostatní monarchové nebyli napodobiteli jen za jeho života, ale především po jeho smrti. Je to sice velké zjednodušení problematiky, ale asi nejjasněji načrtává rysy zaběhaných historizujících trajektorií. Možná i proto by stála za překlad také další z klasických prací, tentokrát anglosaské historiografie, The Fabrication of Louis XIV.
Přestože Král Slunce v historické paměti září, odborníci si stále kladou otázku, zda na tom jeho Francie byla tak dobře. Názory i argumentace se různí. Zajímavým aspektem je proto Blucheho sonda do sociálních nepokojů formou tabulky s chronologií lidových vzpour za Ludvíkovy vlády, která mluví tedy v její prospěch. Autor přiznává ale i existenci jistých problémů tehdejší monarchie, které byly nejednou z mokvající paty státu vytaženy spíše souhrou okolností a štěstí (např. 1709).
ěVelmi půvabně působí vhledy do intimních chvilek každodenního života Krále Slunce. Za všechny: "Stávalo se také, že — jako nějaký měšťan na odpočinku — král chytal ryby v Jezírku Švýcarů: tak tomu bylo například 12. října 1708. Toho dne však nebyl ’se svým rybolovem příliš spokojen’." Zazní zde alespoň několik názvů věcí a rituálů každodenního života: ranní chléb, židle potřeb, voskovice a podobně.
Čtivost nanejvýš odborné publikace podtrhuje především logické "přelévání" kapitol jedné do druhé. Čtenář se nemůže odtrhnout, obzvláště poté, co si zvykne na možná poněkud netradiční autorovu větnou skladbu. Svým způsobem nezbývá v kompozici a tvaru studie prostor na detaily, přesto se tam míhají drobné postřehy, které detailumilovné čtenáře potěší (kupř. krátké vtipné exkurze do kulis pohádek, "top ten" dobových kazatelů, zajímavé srovnání výdajů na odměny především pro literáty).
"Každé století má své předsudky", píše Bluche v souvislosti s tím, co v 17. století znamenal pojem správný muž. Díky překladu knihy F. Blucheho může český čtenář mnohé z předsudků o "králi-řemeslníkovi" Ludvíku XIV. poněkud poupravit.
Přeložil Josef Kšír, Argo, Praha 2006, 294 s., 299 Kč