Arbor vitae a Muzeum umění Olomouc 2006, 600 s., 990 Kč
Souborná publikace Neklidem k Bohu je v kontextu uměleckohistorického bádání jistě přelomovou událostí. Autoři si předsevzali nelehký cíl představit tuto doposud opomíjenou a nezřídka i podceňovanou oblast souborem studií a zároveň výstavou, která proběhla v Arcidiecézním muzeu v Olomouci a jejíž verzi je možno od 18. ledna do 18. března 2007 shlédnout v Západočeské galerii v Plzni.
Jedenáct kapitol, kterým předchází krátký úvod a kalendárium, je výsledkem snažení více autorů. V rámci odborného zájmu editorů je zřejmá přímá návaznost na jejich výstavu Zajatci hvězd a snů věnované Katolické moderně, jež proběhla roku 2000 v Moravské galerii v Brně. Rovněž pojetí knihy Neklidem k Bohu navazuje na soubor statí k této výstavě — autoři představují fenomén z několika pohledů, přičemž dávají prostor svým spolupracovníkům a sami se zaměřují především na umění výtvarné. Studie jsou prokládány množstvím kvalitních reprodukcí představujících známá i zatím nepublikovaná díla, která pocházejí z depozitářů galerií, soukromých i církevních sbírek a z majetků farností. K jejich shromáždění bylo potřeba velké úsilí a jejich publikace je již sama o sobě záslužným počinem.
Za jádro sborníku je možno považovat kapitolu "Hlavní inovace v náboženském výtvarném umění" z pera editorů. Doposud málo známé téma je pojednáno na základě rozboru tří základních tendencí (civilismus, nový idealismus, hieratismus), představených autory v jejich příspěvku pro první sjezd historiků umění. Z textu je zřejmé, že k látce se již mnohokrát přiblížili z různých stran, a proto ji pojednávají s nadhledem. Snad jediným negativem se zdá upřednostňování "moravského" materiálu, které patrně plyne z toho, že jeho zpracování v Čechách za Moravou podstatně zaostává a touto publikací nemohlo být doplněno. Vynechání oblasti architektury, které autoři konstatují a odvolávají se na publikované práce, se naopak jeví jako krok veskrze kladný.
Podstatně méně vypovídající je první kapitola editorů "Náboženské výtvarné umění v liberální společnosti". Čtenář by od ní vzhledem k povšechnosti vlastního úvodu očekával, že bude plnit funkci jakéhosi "svorníku" souboru, jenž se bude zamýšlet nad základními paradigmaty náboženského umění dané doby a uvádět do kontextu i následující drobné příspěvky. Kapitola přináší spíše jakýsi kulturněhistorický přehled, vyznívající místy i jako soupis obecných faktů, často bez uvedení souvislostí i bez interpretace. Velmi zdařilý je naopak text Tomáše Petráčka "Česká církev, výzvy 19. věku a pražská provinční synoda roku 1860", pojednávající jak náboženskou situaci obecně, tak konkrétní ustanovení synody související s jednotlivými uměleckými obory. Její doporučení např. ke stavbě kostelů (týkající se nejen dispozice stavby, ale i třeba tvaru střechy či použití dlaždic) byla zcela věcná a pro historika umění je jejich znalost přínosem.
Objevným textem je poměrně krátký, ale koncizní příspěvek Romana Prahla "Umění, naturalismus a zbožnost", diskutující umění poslední třetiny 19. století s jeho tendencí k naturalismu a spektakulárnosti, pro jejichž uplatnění byly náboženské motivy obzvláště vhodné. Na základě tří příkladů (Myslbek, Amort, Bílek) je zde dále esejisticko-interpretačním stylem pojednána změna sochařského projevu na konci 19. století a na počátku století dvacátého. Rozsáhlá studie Josefa Vojvodíka je brilantním postižením duchovních a uměleckých východisek doby, může však ve čtenáři vyvolat pocit, že patří spíše do pojednání zabývajícího se modernou, protože právě k ní směřuje jádro její výpovědi.
Fakticky zaměřené kapitoly Luďka Jiráska, Jiřího T. Kotalíka, Eduarda Burgeta a Taťány Petrasové se soustředí na jednotlivé fenomény doby a osvětlují její celkový obraz. Ten měl doplňovat i příspěvek Tomáše Sekyrky o Klárově nadaci, který je ovšem po slibném začátku násilně utnut a zakončen pouhým výčtem stipendistů. Text Vladimíra Birguse o náboženské fotografii je zajímavým exkursem, mírně zavádějící je ovšem jeho úvod, který do středu zájmu klade fotografující kněží. Jako exkurs byla pojata i studie Zdeňka Hojdy o poutích do Palestiny.
Publikace i doprovázející výstava jsou pro studium konce 19. a počátku 20. století důležitým počinem a snad i výzvou k dalšímu výzkumu.