Obchodní a nájemní dům č. 22 na Horním náměstí ve Znojmě postavil otec dosavadního majitele v roce 1936. V přízemí měl čtyři obchodní jednotky s náznakem pasáže a v patrech nájemní byty. Navrhl jej architekt Hynek Smejkal na místě staršího zchátralého objektu. Jedná se o prostou budovu, která se svým architektonickým ztvárněním nijak nevymyká dobové stavební produkci. Její zvláštností je výrazná sgrafitová fasáda, kterou provedl znojemský malíř a grafik Oskar Pafka (1896—1949). Námět výzdoby byl ovlivněn skutečností, že stavebník byl zároveň hodinář. Uprostřed je hlava Merkura, kterou obklopují astrologické symboly zvěrokruhu. Tuto kompozici rámuje na levé straně "dcera Slunce", napravo je bůh Saturn. Okenní šambrány mají úpravu imitující přírodní kámen.
Celkový pohled na obnovenou fasádu domu
ve Znojmě (foto Miloš Solař)
Sgrafitu hrozil zánik, neboť omítkové vrstvy se rozpadaly. S ohledem na havarijní stav bylo tedy nutno fasádu opravit. Vlastník z obavy, že obnova sgrafit bude příliš nákladná, zvažoval jejich úplné odstranění a nahrazení hladkou plochou bez výzdoby. Obrat přinesla dotace krajského úřadu ve výši zhruba třetiny potřebných nákladů a nakonec přispělo i město Znojmo. S touto podporou byla sgrafitová výzdoba loni úspěšně rekonstruována do původní podoby.
Zpočátku se předpokládalo, že půjde o restaurování spojené s doplněním chybějících částí. Podrobný průzkum však ukázal, že rozpad omítek je způsoben nejen povětrností, ale i použitím nevhodných materiálů a chybami při provádění. Restaurovala se proto pouze hlava Merkura. Ostatní motivy byly překresleny a znovu provedeny tradičním způsobem, chybějící části se doplnily dle historických fotografií. Práce prováděl Tomáš Mayer ve spolupráci s akademickým malířem Janem Knorrem. Za daných okolností je výsledek velmi zdařilý.
Znojmo je mimořádně krásné historické město, které se pyšní mnoha středověkými, renesančními a barokními stavbami exkluzivní umělecké kvality. Tak proč si všímat nějakého domu ani ne sto let starého, který navíc není chráněn jako kulturní památka? Protože to památka je, byť formálně státem ještě neuznaná. Patří k zažitému obrazu města. Je raritou, která pronikla do turistických průvodců. Místní k němu mají vztah, o čemž svědčí i příznivé ohlasy na jeho obnovu.
Osobnost Oskara Pafky je velmi zajímavá a jeho díla si rozhodně nezasluhují likvidaci. Památkově hodnotné jsou dobře dochované původní výkladce s originálními madly dveří a mnoha dalšími detaily. Jsou sice znešvařeny nevhodnými doplňky a potřebují opravu, ale stále existují, a to je důležité. Věc, která byla ještě před nedávnem běžná, se stala vzácnou, protože ubylo srovnatelných příkladů. Kulturní hodnota předmětných výkladců je již taková, že je na místě hovořit o potřebě jejich citlivého restaurování.
K uvedenému případu ještě dvě poznámky. Platný zákon o státní památkové péči vztahuje pojem restaurování pouze na kulturní památky. Důsledkem je, že v případě stavby, která je sice památkově chráněná, protože je v památkové rezervaci, ale není sama o sobě za památku prohlášena, je velmi obtížné požadovat restaurování, i když se jedná o vzácná umělecká díla. Je to tak, jako by někdo říkal, že resuscitovat lze pouze lidi, kteří jsou za lidi uznáni příslušným správním rozhodnutím. Otázka, jak definovat restaurování a jaké povinnosti ukládat v této souvislosti vlastníkům, je složitá. Je však potřeba o ní hovořit, protože stávající právní úprava nevyhovuje.
Fasáda byla zachráněna díky pochopení vlastníka. Udělal, co nemusel, protože chtěl. Pomohl finanční příspěvek, bez kterého by si asi takovou akci nemohl dovolit. Tyto skutečnosti budiž mementem, že památkovou péči nelze omezovat pouze na uplatňování zákona. Bez vlastníků, kteří "chtějí", a bez systému, který jim v tom "pomáhá", se bude i sebelepší zákon o ochraně památek míjet účinkem.